Typické modré Avie vydržely ve výrobě 32 let. Původně šlo o Renault

Původně letecká továrna Avia byla založena v roce 1919. Po druhé světové válce se však převážně zaobírala výrobou nákladních vozů. Určitě nejznámějším produktem jsou typicky modře zbarvené nákladní Avie řady A, které dodnes leckde slouží například jako nosiče kontejnerů, případně ve verzi valník pro převoz nejrůznějších nákladů. V šedesátých letech se tehdejším socialistickým podnikům v Československu zoufale nedostávalo menších nákladních vozů s nosností do tří tun. Sice se přemýšlelo o vývoji vlastního vozu, ale nakonec padlo rozhodnutí, že se koupí licence od francouzské automobilky Renault.

Ta již od poloviny šedesátých let vyráběly SG 4 Super Galion a SG 2 Suzper Goelette. V roce 1967 podepsaly příslušné státní orgány s francouzským podnikem dohodu o jejich licenční výrobě. Produkcí byla pověřena továrna Avia Letňany, kde se dříve vyráběly například vozy Škoda 150, Praha RN, Tatra 805 a Praga V3S a S5T.

Na původní vzhled Avií A15 a A30 a na pozdější vývoj nákladního vozu z Letňan se můžete podívat do naší fotogalerie

Nosným typem byla Avia A30, což byl fakticky Renault-Saviem SG4. Poháněl ji atmosféricky plněný dieselový čtyřválcový motor s objemem 3,32 litrů a s výkonem 80 koňských sil. Spojený byl se čtyřstupňovou manuální převodovkou.

Avia A15 byla kratší, na zadní nápravě byla na montována na rozdíl od dvoumontáže v případě A30 pouze jedna pneumatika a její motor měl snížený výkon na 68 koňských sil.

První šedesátikusová série byla smontována prakticky jen z francouzských dílů, ale posléze začala nabíhat produkce vlastních komponentů. Také areál letňanské Avie se při této příležitosti rozrostl a zmodernizoval. Například šlo o lisovnu a lakovnu a také montážní haly.

V roce 1977 sice skončila platnost původní licenční dohody, ale Avie řady A se dělaly nadále. Jen se v roce 1979 původní A15 změnila na A20. To proto, že konstruktéři vyvinuli účinnější brzdy a nosnost mohla být navýšena z původních 1,5 tuny na 1,75 tuny.



Od roku 1983 pak zákazníci kupovali Avie označené A 21 a A31. Vylepšení nebylo mnoho. Těmi nejdůležitějšími se stala pětistupňová převodovka a navýšený výkon pohonné jednotky. V tomto roce pak roční produkce dosáhla rekordní úrovně 19 000 vozidel.

Na další větší modernizaci se pak čekalo dalších deset let. V motorovém prostoru přibylo turbodmychadlo a do označení modelů písmeno T. Mohly tak skončit posměšky velké části motoristické veřejnosti. Známé byly například vtipy o tom, že Avia je nejrychlejším autem na našich silnicích, protože se vždy nachází v čele kolony. Výkon motoru díky přeplňování narostl na 88 koní a u verze s mezichladičem stlačeného vzduchu dokonce na 103.

Typy A 21 a 31 se vyráběly ještě pět let i pod novým vlastníkem továrny, kterým se v roce 1995 stalo korejské Daewoo. Ovšem od roku 1997 s novými názvy A 60, A65, A70, A 75 a A80. Tyto vozy měly nový, tentokrát nýtovaný rám, vpředu kotoučové brzdy a motory upravené pro plnění emisní normy Euro II.

Kabina měla pozměněný vnější design, zcela jiný interiér a navíc se k motoru dalo snáze dostat díky možnosti jejího sklopení. Poslední exempláře Avií řady A se smontovaly v roce 2000. Celkem se jich vyrobilo téměř 250 000 kusů. Zdaleka ne všechny zůstaly v Československu. Zhruba osmdesát tisíc se jich například vyvezlo do bývalého Sovětského svazu.

Ve stejném roce, v jakém původní Avie končily, se začaly montovat nové s označením Řada D. O tom, jaká to vlastně byla auta a jak poté Avia postupně spěla k definitivnímu hořkému konci, bude pojednávat jeden z našich příštích článků.

Také se můžete těšit na speciální text o tom, kterak podvozky Avií posloužily například v Maďarsku nebo v Bulharsku pro výrobu malých autobusů.