Pozoruhodný osud sanitky Jandera: Po letech dostala třeba i původní linoleum

V čele řady tří vystavených sanitních vozů s logem mladoboleslavské automobilky stojí v muzeu Svět Škodovek u Čerčan na Benešovsku nádherně zrenovovaný exemplář Škody 1200. Zejména pro ty, kteří někdy viděli seriál Sanitka Jiřího Hubače, je to nepochybně jedna z hvězd expozice. Také má přezdívku Jandera, což bylo seriálové jméno v roli záchranáře účinkujícího Jaromíra Hanzlíka. „V muzeu ji máme od letošního května, kdy skončila dvouletá kompletní renovace,“ uvádí ředitelka muzea Svět Škodovek Blanka Kunčarová. Vůz je nyní součástí sbírky majitele muzea, který ji získal od nadšence do sanitek Michala Appla.

Ten ji v roce 2003 nalezl v jedné vesnické stodole na Plzeňsku, částečně ji zrenovoval a jezdil s ní na srazy historických vozidel. Nakonec ale usoudil, že bude lepší kompletní renovaci svěřit odborníkům a nechat ji trvale vystavenou v důstojném prostředí.

Na to, jak dokonale dnes vypadá zvenčí i zevnitř, se můžete podívat do naší fotogalerie

„Je to pro nás o to cennější exponát, že má doloženou velmi zajímavou historii. Vyrobena byla v roce 1955 v Kvasinách a následná léta prožila v ostrém nasazení v pražské záchrance. Po vyřazení ji koupili filmaři a byla v inventáři Barrandovských filmových studií,“ říká paní ředitelka.

Zahrála si v několika filmech, ovšem nejvíce se samozřejmě zapsala do povědomí veřejnosti během jedenácti epizod slavného seriálu Sanitka. I když do tohoto konkrétního exempláře prý během jednotlivých scén nejčastěji usedal Petr Kostka v roli doktora Mádra, jméno Jandera ji původní objevitel i současný vlastník ponechali.

Z Barrandova ji po čase prodali soukromému majiteli a na čas upadla v zapomenutí. Nyní už je v naprosto skvělé kondici. „Moc s ní jezdit nebudeme, ale nedávno se zúčastnila srazu příznivců vozů Škoda v Hradci Králové a hned si odvezla cenu pro nejlépe zrenovované vozidlo,“ říká pyšně Blanka Kunčarová.

Není divu, jak jsem si osobně ověřil. Renovátoři vrátili do vozu původní koženkové sedačky, na přední část se opět dostala modrá výstražná světla, na střechu obrovská prutová anténa, do interiéru, lehátko, skládací sedadlo, dobový dýchací přístroj, lékařské brašny a dokonce třeba i fixační drátěná dlaha.



Renovátoři se snažili o maximální autentičnost a proto náležité díly sháněli kde se dalo. Obtížné prý bylo nalezení originální radiostanice Tesla Fremos a ještě složitější hledání toho správného lineolea na podlahu. Nakonec se prý jedna poslední role nalezla na půdě jedné budovy originálního výrobce Fatra Napajedla.

V popisku u vystaveného vozu je jasně uvedeno, že se jedná o model Škody 1200. „Přesto se s námi mnozí návštěvníci hádají, že správně by tam mělo být Škoda 1201,“ uvádí ředitelka Kunčarová. Málokdo totiž ví, že i v průběhu výroby vozu Škoda 1200 (což byla mimochodem vůbec první Škoda s celokovovou karosérií) došlo k několika technickým změnám.

Například byly nahrazeny páčkové výklopné ukazatele pro změnu směru kulatými světly a boční dveře byly zkráceny na úroveň prahů. Stejně pak v těchto detailech vyhlížela i pozdější Škoda 1201. Ta ovšem měla upravený a výkonnější motor (z 36 na 45 koní) a třeba i jiné kliky na dveřích.

V této souvislosti možná není od věci připomenout složitost výroby československých sanitek v padesátých letech minulého století. Například každý konkrétní exemplář tohoto typu se začal vyrábět ve výrobní hale v Mladé Boleslavi. Následně se šasi společně s přední částí karosérie převezla do Kvasin. Zde pak v podstatě ručně na provizorních výrobních přípravcích zhotovovali 720 dílů, z nichž byla složena zadní, o 26 centimetrů v porovnání se sériovým modelem Škoda 1202 prodloužená část karosérie.

Zejména zpočátku nebyla práce rozhodně bez chyb. Jak totiž uvádí v knize z Kvasin do celého světa její autoři Vladimír Holoubek a Jan Králík, v Portugalsku, kam se první kusy vyvezly, si stěžovali na to, že prostor pro pacienta je velmi nedostatečně utěsněn vůči pronikání prachu. Musely se tedy dodatečně utěsnit spáry v rámu dveří plstí.