Slavná závodnice po rekordní jízdě hodnotila Kodiaq RS. Myslíte, že se jí líbil?

Dosud oficiálně nepředstavená Škoda Kodiaq RS se může chlubit vlastním rekordem na slavném Nürburgringu. K nejrychlejšímu času pro sedmimístné SUV jí pomohla také známá německá závodnice Sabine Schmitz. Právě s ní automobilka udělala krátký rozhovor. Schmitz, odbornice právě na Nürburgring, zajela se škodovkou čas 9:29,84 vteřiny, což na pokoření vskutku specifického rekordu stačilo. Jak se asi dalo čekat, rozhovor na téma Kodiaq RS se nese v pochvalném duchu... Kromě očekávaných odpovědí však Sabine nabídla také svůj pohled na Nordschleife obecně a řidičům, kteří se do „Zeleného pekla“ chystají, nabídla i několik rad.

Jak se vám s novým Kodiaqem RS jelo?

Auto vypadá sportovně a sportovně i jezdí. Myslela jsem si, že to se sedmimístným autem bude dřina, zvlášť na takhle náročné trati jako je Nordschleife, se všemi svými zatáčkami, kopci a vysokými obrubníky, ale chovalo se naprosto skvěle a snadno se řídilo.

Překvapilo vás, jak se chová?

Každé auto je jiné. Na skutečné závodní auto musíte tlačit, má nízké těžiště a je dobře vyvážené. Bála jsem se, že Kodiaq RS by mohl být trochu neklidný právě kvůli těžišti a vyvážení, ale choval se naprosto výborně. Zvlášť v esíčkách, kde je třeba přenášet váhu ze strany na stranu. Byl vážně skvělý, moc mě překvapil.



Co nějaké speciální úpravy pro rekordní jízdu?

Auto vypadá sportovně a sportovně i jezdí. Bylo zcela sériové, nic jsme neměnili. Myslím si, že když chcete pokořit rekord, mělo by to být s autem, které si pak lidé mohou koupit. Jinak by to nedávalo smysl. Nordschleife je nejtěžším okruhem na světě. Dá to vážně hodně práce, aby tu auto bylo rychlé, a inženýrům se to u Kodiaqu RS podařilo. Hned od začátku jsem se cítila jistě, což jsem vážně nečekala.

Místo závodního auta jste tentokrát na okruh vyjela v sedmisedadlovém SUV…

Chtěla jsem ukázat světu, že i s obyčejným autem je svezení na Nordschleife velkým zážitkem. Chci, aby lidé viděli, jak dobré auto si kupují. Je s ním zábava. Nakonec já si ráda vyzkouším něco nového – už jsem tu jela s dodávkou a dokonce i s obytným vozem. Jsem vždycky zvědavá, jak se tu auto bude chovat. Baví mě zkoušet něco nového, takže proč ne?

Co je na Nordschleife tak zvláštního a přitažlivého?

Nordschleife může vyprávět spoustu příběhů. Je to vážně neuvěřitelná trať. Každý o ní slyšel, tak moc je známá. Tolik dramatických událostí se tu odehrálo – dobrých i špatných. Jet tu autem je nezapomenutelný zážitek, zápasíte s tratí i s počasím. Jsme v horách, takže podmínky se rychle mění. Část okruhu může být zalitá sluncem, o pár kilometrů může zuřit bouřka. Výběr správných pneumatik je často loterie. Nordschleife je vážně výjimečná.

Proč je Nordschleife tak slavná?

Protože je to kolébka motorsportu. Trať vznikla v roce 1927, tedy před více než 90 lety. Už od počátku byla určená k závodění i testování. Svou unikátností a charakterem dokáže na lidi silně zapůsobit, každý se sem rád vrací. Je to jako droga.

Na Nordschleife závodíte už dlouho. Změnil se s průběhem času nějak váš závodní styl?

Můj řidičský styl? (smích) Vždycky se snažím být nejrychlejší, jak to jen jde. Ale auta se hodně změnila. Když jsem začínala závodit, neměli jsme ABS ani posilovač řízení, přilnavost pneumatik byla mnohem nižší. Teď se závodní auta daleko snáz řídí, odpouštějí mnohem víc chyb a jsou daleko rychlejší.

 

Jak se cítíte jako žena v převážně mužském prostředí motoristického sportu?

Zpočátku to bylo těžké. Všichni chlapi říkali: „Och, rád ti pomůžu, klidně se ptej nebo prostě jeď za mnou…“ Jenže když jsem je pak předjela a ujížděla jim, už tak ochotní nebyli. Vážně je to štvalo. Musíte být tvrdá, protože se tu s vámi nikdo nemazlí. Ale postupně si na mě chlapi zvykli a začali mě respektovat, dnes už je žen v motorsportu mnohem víc. A velmi rychlých žen.

Jak se připravujete na závody?

Závodění je vždycky velkou výzvou, ať už jedete jakýmkoliv autem. Každé auto je jiné, takže ho musíte poznat, zjistit, jak se na trati chová, a pak musíte vymyslet, jak z něj vymáčknout maximum.



Jaká je vaše nejpříjemnější vzpomínka spojená s Nordschleife?

Těch vzpomínek je tak mnoho, když tu máte odjezděných třicet let. Čtyřiadvacetihodinový vytrvalostní závod jsem tu vyhrála dvakrát, bylo to fantastické. Byla jsem v místním týmu, pracovalo tu několik sousedů, byli jsme jako rodina. Bez dobré týmové spolupráce nemůžete vyhrávat. Pak jsme to pořádně oslavili, protože jsme se na to vítězství dost nadřeli. Hodně se měnilo počasí – slunce v jedné zatáčce, déšť v té další. Na úplném konci jsme hodně řešili pneumatiky. Vzala jsem nejtvrdší pneumatiky na mokro a soupeř přezul na slicky… a pak začal velký liják. Dojela jsem s náskokem půl kola.

A nejhorší vzpomínka?

Jednou mi v zatáčce Karussel praskla pneumatika a já ze zatáčky vyletěla ven a skončila s autem na střeše. Volala jsem do boxů, že k nim už nezvládnu dojet, protože jsem na střeše. Ale týmový šéf řekl: „Mohlo to být horší, když můžeš mluvit. Anténu máme na střeše, takže to auto nemůže být zase tolik poničené.“

Co je na Nordschleife největší hrozbou?

Nejnáročnější je délka – závodní trať má 25 kilometrů, samotná Nordschleife 20,8 km, což je na koncentraci vážně hodně, a když se k tomu přidá vrtkavé počasí… Už jsem tu závodila i za sněžení. A pak ty kopce. Na několika místech tu auto doslova letí vzduchem. Je to vážně zelené peklo, ale pro automobilové nadšence je to nebe.

Co vás může na okruhu překvapit?

I když tu závodíte už roky, pořád můžete zažít nečekané věci – třeba havárie nebo olej na trati. Je tu spousta slepých horizontů a vy netušíte, co za nimi čekat. Pořád se musíte naplno soustředit, protože je to tu skutečně nebezpečné. Není tu místo pro chybu, buď skončíte ve štěrkové pasti, nebo praštíte do svodidel. Je to obrovská řidičská výzva.

Na okruh jezdí mnoho nadšenců a amatérských závodníků. Jaké chyby nejčastěji dělají?

Trať je dlouhá a skutečně těžká na naučení. Spousta lidí sem dorazí se svými silnými, těžkými auty, která umí být hodně rychlá. Jenže v té rychlosti pak stačí i drobná chyba a může z toho být velký průšvih. Chtějí jet co nejrychleji, protože všichni tu jezdí rychle, takže se snadno dostanou za hranici možností svých nebo svého auta. Daleko lepší je vzít si malé auto s nízkým výkonem a ideálně i bezpečnostní klecí a prostě se jen bavit. A nebourat! (smích)

Co byste poradila zájemcům o jízdu na Nordschleife?

Nebrat Nordschleife na lehkou váhu. Kromě náročnosti okruhu je tu při jízdách veřejnosti i hodně dopravy. Když sem dorazíte v neděli nebo o svátcích, musíte si dát velký pozor na rychlejší auta a neustále kontrolovat zrcátka. A to není dobré pro vaše soustředění na trať. Radši přijeďte v týdnu nebo večer, kdy už tu není tolik lidí. Na prvních pár seznamovacích kol to úplně stačí. Pak se dobře vyspěte a vstřebejte ten zážitek. Druhý den už budete rozkoukaní a půjde vám to lépe.