Toto auto z Československa umělo také plavat. Proč se nakonec nevyrábělo?

Obojživelné auto pro tuzemskou armádu mělo vzniknout za spolupráce Tatrovky a Škody. Ani jedna z koncepcí však nepřesvědčila natolik, aby se z projektu stal sériový výrobek. Má velmi dlouhou kapotu a může i díky nahoře umístěným světlometům částečně připomínat slavný Fantomasův Citroën DS. Zatímco tento francouzský model byl ale luxusním osobním automobilem, tak Škoda 972 MOŽ-2 je stroze vybaveným vojenským dopravním prostředkem.
Pokud vás zajímá výklad označení MOŽ, tak vězte, že to není nic jiného než zkratka Malý obojživelník. Ta dvojka pak označuje verzi, ten první MOŽ dostali za úkol zkonstruovat v Tatře Kopřivnice, ale kvůli malé průchodnosti v terénu pak zadání vyvinout „dvojku“ získala Škoda Mladá Boleslav.
Stalo se tak před pětasedmdesáti lety a výsledek byl opravdu pozoruhodný. První prototyp vznikl v roce 1951, tedy právě před třemi čtvrtinami století. Poslední – pátý- pak o rok později.
Vozidlo mělo v podstatě tvar člunu. Boční siluetu narušovaly jen výřezy pro kola, přičemž zadní pár byl částečně zapuštěný. Délka MOŹ-2 činila 4520 milimetrů, šířka 1735 a výška při nasazené plátěné střeše 1770 milimetrů.
S pohonnou jednotkou se různě experimentovalo. Nejmenším použitým agregátem byla dvanáctistovka, dále auto poháněl zážehový čtyřválec s objemem 1,5 litru a zkoušel se dokonce osmiválec od Tatry se zdvihovým objemem 2,5 litru.

Agregát byl propojen s klasickou čtyřstupňovou převodovkou, za ní následovala dvoustupňová redukční převodovka. „Od ní vedly dva krátké hřídele k přední a zadní nápravové rozvodovce. Kuželové diferenciály měly uzávěrky, které ovládal řidič společnou pákou. Plavbu automobilu po vodě zajišťoval lodní šroub, poháněný spojovací hřídelí od předlohy přídavné převodovky. Na spodní části karoserie byl tunel, kterým byla přiváděna voda k lodnímu šroubu, za ním byl prstenec pro usměrňování vody a umožňující manévrování na vodě,“ popisuje pohonnou technologii pro souš i vodní prostředí odborný portál valka.cz.
Na pevném povrchu byl tento obojživelný automobil schopen vyvinout rychlost 85 kilometrů v hodině, po vodní hladině se pohyboval maximálně tempem 10 kilometrů v hodině.
Nastupování do vozu vyžadovalo trošku gymnastiky. Klasické boční dveře totiž chyběly. Interiér byl dvoumístný a velmi stroze vybavený. Ovšem nechyběly držáky na pušky, krumpáč a lopata, naviják a rovněž pádla.
Na podlaze se nacházely dřevěné rohože a pro jistotu bylo v interiéru také čerpadlo pro odsávání nabrané vody. Uvnitř se mohli přepravovat pouze dva vojáci.

Jediný dochovaný exemplář vozu Škoda MOŽ-2 se nachází ve vojenském muzeu v Lešanech na Benešovsku. Do současné podobě ho zrenovovala před dvěma desítkami let firma Auto S.V.A.
Sériová výroba nakonec schválena nebyla. Konstrukční plány byly odeslány do tehdejšího Sovětského vozu.
Místo tohoto speciálního vozidla pak Československá lidová armáda využívala sovětský obojživelník GAZ 46 MAV. Vlastně šlo o okopírovaný typ Ford GPA. Důvodem byla snaha sjednotit do značné míry výbavu a techniku v armádách spřátelených socialistických zemí.