Zákon mluví jasně: Čím vyšší spotřeba auta, tím větší poplatek státu se platí

Amerika má pověst země zaslíbené velkým motorům a levnému benzinu. Přesto tam už desítky let funguje speciální daň, která přísně trestá vybraná žíznivá auta. Zákazníci si za vysokou spotřebu paliva připlatí klidně i stovky tisíc korun navíc. Celý systém má ale jeden historický háček, kvůli kterému ty největší vozy z placení elegantně vyklouznou. Američané řeší spotřebu trochu jinak, než by čekal evropský řidič. Zákon tam už od konce sedmdesátých let počítá s tím, že mimořádně neúsporná osobní auta nesou speciální daňovou zátěž.

Redakce TipCars našla na oficiálním webu americké agentury EPA, že se toto pravidlo jmenuje Gas Guzzler Tax. V překladu to znamená daň z polykačů benzinu a vznikla v rámci energetického zákona z roku 1978.

Natáčel si na telefon policejní zásah. Sám na to velmi rychle a tvrdě doplatil

PŘEČÍST ČLÁNEK

Nejde o pravidelný roční poplatek, který by řidič znovu a znovu posílal státu jen proto, že parkuje v garáži silný vůz. Daň vzniká při prvním prodeji, použití, pronájmu nebo dovozu vybraného automobilu.

Administrativně celou věc řeší přímo automobilka nebo importér přes složité daňové formuláře. Běžný kupec ovšem tuto částku v showroomu rozhodně nepřehlédne.

Podle dokumentu Fuel Economy Guide mají dotčená auta v amerických autosalonech na palivovém štítku jasně uvedeno označení Gas Guzzler. Zákazník tak rovnou vidí konkrétní přirážku ke kupní ceně.

O konkrétních částkách rozhodují laboratorní testy spotřeby. Výsledná data putují rovnou americkému daňovému úřadu IRS, který podle nich určuje konečnou výši poplatku pro výrobce.



Sazby začínají u vozů s kombinovanou spotřebou horší než 22,5 míle na galon. V evropském pojetí to znamená hodnotu zhruba nad 10,4 litru na sto kilometrů. Nejnižší možná daň činí rovných tisíc dolarů, což představuje přibližně 21 tisíc korun. Částka ale s rostoucí spotřebou poměrně rychle stoupá.

Nejvyšší sazba padá na osobní auta, která v testech vykážou spotřebu horší než 18,8 litru na sto kilometrů. V takovém případě poplatek dosahuje 7 700 dolarů, tedy zhruba 161 tisíc korun.

Zní to jako spravedlivý bič na všechna neekologická auta, jenže realita ukazuje trochu jiný obrázek. Celý zákon má totiž jednu výraznou historickou trhlinu, která dnes zcela mění pravidla hry.

V době vzniku předpisů na konci sedmdesátých let tvořily rodinné dodávky, velká SUV a pick-upy jen zlomkovou část provozu. Zákonodárci je proto z poplatku vyškrtli a zaměřili se výhradně na klasické osobní vozy.

Tato výjimka platí dodnes. Výsledkem je paradoxní situace, kdy sportovní kupé s dvanáctilitrovou spotřebou daň dostane, zatímco obrovské SUV se stejným apetitem nikoliv.

Tlačítkový trik odhalí skryté údaje: Displej klimatizace ukáže i víc než teplotu

PŘEČÍST ČLÁNEK

„Automobilky v USA moc dobře vědí, jak s tímto historickým pravidlem pracovat ve svůj prospěch,“ shrnuje situaci naše redakce při pohledu na tamní raketově rostoucí prodeje obřích pick-upů.

O podobných záludnostech a pravidlech informujeme poměrně často. Redakce TipCars už dříve psala o nečekaných komplikacích, například o tom, proč upravené auto umí po nehodě zkomplikovat život a pojišťovna řeší každý detail.

Řidič z Brna nám do redakce nedávno napsal dotaz, jestli ho při dovozu vysněného Mustangu z Floridy čekají na hranicích nějaké zvláštní americké sankce. Z Gas Guzzler Tax se naštěstí při transportu přes oceán nestává žádný nový český poplatek.

Český dovozce podle oficiálního Portálu veřejné správy řeší standardně clo, daň z přidané hodnoty a následné schválení technické způsobilosti k provozu na našich silnicích.

Americká daň za vysokou spotřebu už ale mohla být schovaná v původní kupní ceně vozu. Záleží na tom, zda auto při úplně prvním uvedení na tamní trh do této chráněné kategorie vůbec spadalo.

Výkonná sportovní kupé patří mezi typ vozů, u kterých se v USA vysoká spotřeba může promítnout do zvláštní daňové přirážky. Výše poplatku závisí na oficiální testované spotřebě konkrétního modelu., zdroj: Zytonits /Wikimedia CC 2.0

Při dovozu i nákupu ojetin se obecně vyplatí mít přehled o tom, co přesně kupujete.

Podobné myšlení není jen americká zvláštnost. Evropské státy volí odlišné mechanismy a často vážou automobilové daně přímo na výkon, emisní třídu nebo množství vyprodukovaného oxidu uhličitého.

Zajímavým příkladem je Itálie. Řidiči tam platí regionální daň takzvané bollo auto, která se u osobních vozů počítá ze základu výkonu v kilowattech.

U velmi silných aut pak nastupuje ještě přirážka superbollo. Ta přidává dalších dvacet eur za každý kilowatt nad hranici 185 kilowattů, přičemž s rostoucím věkem auta se částka postupně snižuje.

Tlak na omezování spotřeby se tak zjevně projevuje na obou stranách oceánu. Vždy ale nakonec záleží na tom, jak chytře si úředníci dokážou nastavit pravidla, aby z nich ta nejtěžší auta nevyklouzla tak snadno jako v zámoří.