Zapřáhnout za ni šlo třeba loď. Tatra 141 byla úžasný náklaďák

Legendární Tatra 141 patří mezi nejvýkonnější tahače, jaké kdy vznikly v Československu. Robustní speciál vycházející z Tatra 111 dokázal utáhnout až stotunové náklady a sloužil v armádě i těžkém průmyslu po celém světě. Přestože na první pohled působí nenápadně, tento unikátní nákladní vůz představuje dodnes fascinující kapitolu historie značky Tatra a patří k ikonám těžké techniky Na první pohled působí Tatra 141 docela nenápadně. Je to na délku jen 745 centimetrů měřící nákladní automobil. Docela zvláštně působí jednak rozměrná kabina poskytující útočiště až osmi lidem a také jen poměrně krátký valník.

Ten navíc nesloužil k převozu nákladu, vlastně se na jeho ložné ploše obvykle vozila jen zátěž (s maximální hmotnostní 5,5 tuny), jejímž účelem bylo zlepšení přilnavosti kol.

Účelem Tatry 141 bylo totiž tahání přívěsů s extrémně těžkým nákladem. V armádě to byly tanky, ve stavebnictví velké bagry, buldozery nebo třeba betonové díly pro stavbu mostů či paneláků. Také existují doklady o tom, že se za tento vůz zapřahaly výletní i nákladní lodě a jiné neobvyklé výrobky.

Za technický základ speciálního vozidla posloužila Tatra 111. tento slavný náklaďák vznikl již na počátku čtyřicátých let a se změněným tvarem kabiny se vyráběl až do začátku šedesátých let.

Také Tatra 141 tedy využila podvozek tvořený centrální nosnou rourou, ovšem rozvor (vzdálenost mezi přední a první ze dvou zadních náprav byla zkrácena) o tři čtvrtě metru na pouhých 350 centimetrů.

Pod klasickou dlouhou přední kapotou pracoval vzduchem chlazený dvanáctiválec se zdvihovým objemem 14 825 cm3. Nejprve se experimentovalo s nastavením výkonu na 215 koní, ale kvůli vysoké poruchovosti byl nakonec potenciál agregátu ponížen na 185 koní. Bylo to tedy jen o pět koňských sil více než v Tatrách 111.

Video s Tatrou 141 převážející tank T-34 si můžete pustit zde:

Motor byl spojený se čtyřstupňovou převodovkou s možností využití dvoustupňové redukce. Další redukce byly v nábojích kol. Díky tomu pak vůz utáhl přívěs s hmotností až sto tun. Pokud bylo třeba dopravovat ještě těžší věci, pak se Tatry 141 zapojovaly jak před, tak i za podvalník s nákladem.

Protože se ale takhle těžké náklady netahaly zase až tak často, vyráběly se Tatry 141 také bez těchto redukcí v kolech. Pak šlo tahat stále ještě úctyhodných padesát tun.

Tyto verze samozřejmě obyčejně neměly ani speciální pískovací zařízení, tedy bednu se zásobou písku za kabinou, z níž se tento materiál sypal pod kola. Tím se zamezovalo prokluzu kol na kluzkém podkladu. Zamrzání zvlhlého písku zabraňovalo vyhřívání pomocí výfukových plynů. U kusů bez pískovacího zařízení tento díl nahrazovala skříň na nářadí.

Čtyřdveřová kabina vyrobená ze dřeva a pobitá plechem byla hodně velká - až pro osm lidí. Vpředu byly tři sedačky, do druhé řady mohlo usednout až pět lidí. Díky možnosti sklopit opěradla se uvnitř dalo také spát.

Auto se poprvé představilo veřejnosti na brněnském strojírenském veletrhu v roce 1955. Příprava sériové výroby začala v následujícím roce a první série exemplářů pro zákazníky vyjela z Kopřivnice v roce 1957. O rok později ale začalo postupné stěhování produkce do Bánovců nad Bebravou.

Nejprve s zde produkovaly jen některé komponenty a zbytek přijížděl z Kopřivnice. Postupně ale továrna na Slovensku převzala kompletní výrobu.

Poslední kusy odtud vyjely v roce 1970. Celkem se podle údajů automobilky vyrobilo za třináct let téměř pět tisíc kusů těchto úžasných strojů. Skoro pětina jich sloužila v útvarech Československé armády a téměř tři tisícovky zamířily na export.

Byl mezi nimi i kousek, který je dnes součástí expozice Muzea nákladních vozidel v Kopřivnici. Ten byl dlouhou dobu ve vlastnictví německého občana Holgera Stangeho, který ho získal v roce 1988  po vyřazení z vozového parku stavební společnosti v Míšni a s láskou ho další léta udržoval v provozuschopném stavu.

Například v roce 2007 dokonce tato Tatra posloužila v Dráźďanech jako svatební auto.