Páchl a měl obstarožní techniku. Přesto se Wartburg 353 vyráběl přes dvacet let

Východoněmecká automobilka AWE v Eisenachu, známá výrobou vozů značky Wartburg, se proslavila dlouholetou produkcí modelu Wartburg 311. V roce 1966 však došlo k významné změně, když byl tento ikonický model nahrazen modernějším typem Wartburg 353. Jaký vliv měla tato změna na automobilový průmysl v socialistickém bloku? Nehezký krabicovitý tvar, který tak trošku připomínal auto sestavené dětmi ze stavebnice Lego, zápach z výfuku, rachotivý zvuk a i na tehdejší dobu spíše podprůměrné jízdní vlastnosti. Tak lze zkráceně charakterizovat východoněmecký vůz Wartburg 353.

„Na druhou stranu to díky dvoutaktnímu motoru byl zejména při počátečním zrychlení docela svižné auto a nabízelo opravdu velký vnitřní prostor," říká Pavel Křovák, odborník na východoněmecká vozidla s dvoutaktními motory a provozovatel muzea Příběhy dvoutaktů v Plzni.

Exteriér i interiér vozu, a dokonce také technický řez, si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

Podle něho byl podvozek schopný při pomalé jízdě doslova vyžehlit třeba městské ulice pokryté dlažebními kostkami. „V zatáčkách, zejména pokud jste neměli obuté kvalitní pneumatiky," už to bylo horší," vysvětluje Křovák, který s Wartburgy najezdil hodně tisíc kilometrů. I menší nerovnosti totiž dokázaly karosérii na malém podvozku nebezpečně rozhoupat.

První exempláře tohoto typu začaly z modernizované továrny v Eisenachu pod hradem Wartburg v bývalé Německé republice vyjíždět na začátku léta roku 1966. Již předtím si na jaře stejného roku novinka odbyla premiéru během jarního veletrhu v Lipsku.

Auto zvenčí vypadalo zcela jinak než předcházející zaoblený typ 311, ve skutečnosti se ale pod kabátem skrývala stará technika. Ta dokonce vycházela z vozu IFA F9, která ji zase podědil z předválečného modelu DKW F8.

„To mělo na druhou stranu i jednu výhodu," říká Pavel Křovák. Auto si totiž byl schopen ve vlastní garáži s poměrně jednoduchým nářadím opravit každý trošku manuálně zručnější motorista. „Třeba kostra karosérie byla přišroubována k rámovému podvozku a ke karosérii byly zase přišroubovány povrchové plechové díly jako blatníky, uvádí.

Cestující ve voze byli nepochybně spokojeni s výhledem, neboť míra prosklení karosérie se oproti modelu 311 citelně zvětšila. Do kufru bylo možné naložit opravdu hodně věcí, neboť objem prostoru pod plechovým víkem zádi dosahoval 520 litrů. A to je, prosím, řeč o sedanu.

Verze Tourist, která přišla na trh o rok později, byla samozřejmě ještě praktičtější. Auto bylo vzadu oproti sedanu, který měřil 422 centimetrů, prodlouženo o 16 centimetrů. Délka podlahy byla po sklopení zadního opěradla 191 centimetrů a šířka 130 centimetrů. To znamená, že i dnes by se zde vcelku pohodlně vyspala dvojice nadprůměrně urostlých dospělých lidí.



O tuto verzi byl velký zájem i u nás. „Však to také bylo v Mototechně na tehdejší dobu docela drahé auto. Stála totiž zhruba tolik jako nejdražší verze Škody 120, což bylo GLS," srovnává Pavel Křovák.

Původní verze tříválcového motoru byla podle Pavla Křováka docela žíznivá. Spotřeba se pohybovala kolem devíti litrů směsi benzínu a oleje na sto kilometrů. „Ale již po třech letech výroby proběhla modernizace litrového dvoudobého tříválce, během níž se mimo jiných věcí změnil i karburátor. Pak již Wartburgy jezdily za sedm litrů," doplňuje. Navíc se zvýšil výkon z původních 45 na 50 koní.

Postupné modernizace tohoto typu pokračovaly i v dalších desetiletích. Plány o nahrazení tohoto typu modernějším (nejprve se přemýšlelo o spolupráci s francouzským Renaultem a později s mladoboleslavskou Škodou) se totiž nikdy kvůli nedostatku peněz neuskutečnily.

Zásadnější modernizace, tedy jakýsi facelift, proběhl až v roce 1985, což je devatenáct let od začátku produkce. Pro srovnání - v současné době se k faceliftu přistupuje vždy zhruba po čtyřech až pěti letech výroby jednoho konkrétního modelu nebo generace. V říjnu 1988 se začaly dělat Warburgy se čtyřválcovým čtyřdobým agregátem od Volkswagenu.

To už se ale blížil konec komunistického režimu a tak tento Wartburg 1,3 živořil jen tři roky. Po něm už značka Wartburg zřejmě navždy skončila. Celkem jich za čtvrtstoletí vzniklo téměř 1,25 milionu kusů.

Kromě produkce limuzín a kombi vznikaly i speciální verze. Například pro lékařskou pohotovostní službu nebo pick-up. O jednom konkrétním v nedávné době zrenovovaném exempláři bude pojednávat některý z našich příštích článků.