Hasičský speciál měl kabinu z autobusu. Družstvo se v něm cítilo jako v obýváku

Hasičské speciály u nás vycházely z mnoha nákladních vozů, nejvíc ale z náklaďáků Tatra a Liaz. Mezi nimi byl i model, který na první pohled zaujal nezvyklým vzhledem. I když ještě v současnosti jsou ve zbrojnicích některých vesnických hasičských sborů zaparkované stříkačky s ofciálním označením Škoda 706 CAS 25 RTHP vzniklé na základě slavného vozu zvaného lidově Trambus, již v sedmdesátých letech vyvstala potřeba je nahradit modernějším typem hasičského speciálu.

Úkolem příslušné státní orgány pověřily tehdejší Karosu Vysoké Mýto. Nejprve se konstruktéři zabývali možností vytvoření prodloužení kabiny z nového Liazu řady 100, ale to se ukázalo jako špatná volba.

Hlavně z prostorových důvodů, a také nedostatečné výrobní kapacitě pro kabiny. A tak se nakonec rozhodlo o vývoji zcela nové kabiny odvozené od karosérie nového autobusu Karosa 730.

Produkt z nové továrny

Po letech odkladů nakonec výroba tohoto vozidla začala v nově postaveném podniku v Poličce, která, jak zkratka napovídá, je specializovaná Továrna hasicí techniky.

Kabina poskytovala místa pro devět členů družstva. Usedal zde samozřejmě řidič, dále velitel, spojka a pak šest hasičů. Prostor tu byl opravdu velkorysý.



Za kabinou se nacházela nástavba, kterou tvořil ocelový svařenec a uvnitř byla umístěna ocelová nádrž na 2500 litrů vody a polypropylenová čtyřsetlitrová nádrž na pěnidlo. Dvoustupňové čerpadlo dokázalo vychrlit celý obsah nádrže během jediné minuty při tlaku 0,8 MPa nebo 1250 litrů vysokým tlakem 1,6 MPa.

Po stranách vozidla se nacházelo šest polic na příslušenství které se zakrývaly hliníkovými roletami.

Hrozilo rozlomení rámu

Vůz na délku měři 770 centimetrů, šířka byla 150 a výška 335 centimetrů. Prázdný měl hmotnost 11 890 kilogramů, ceková hmotnost dosáhla šestnácti tun.

Zejména v prvních letech nebyla kvalita valná. Rám osazený dlouhou kabinou a nástavbou byl náchylný k praskání. Docházelo k tomu i při jízdách po zpevněné vozovce. Pro nasazení v terénu už auto nebylo vůbec vhodné, přestože disponovalo pohonem všech kol.

Článek publikovaný na webu Liaz.cz uvádí, že kvalita každého konkrétního kusu vozu CAS 25 K se pozná na první pohled podle rozdílu velikosti mezery mezi kabinou a nástavbou dole a nahoře.

Pohon speciálu, jehož plné označení je CAS K25 LIAZ 101.8609 4x4 , zajišťoval vznětový šestiválec přeplňovaný turbodmychadlem s výkonem 257 koňských sil. Auto vyvinulo maximální rychlost 90 kilometrů v hodině. Spotřeba činila 32 litrů na sto kilometrů.

Kromě nástavby s cisternou vzniklo i několik dalších verzí. Například s hydraulickou rukou a výměnným kontejnerem ve středu nástavby.

V polovině 90. let, společně se zavedením produkce Liazu 300 byl modernizován podvozek, což se pozitivně projevilo na jízdních vlastnostech.

VIDEO