Pandou do Dubrovniku a zpět. Následující řádky nemají být souhrnem zkušeností za celé období, kdy je pandík v mém používání, ale svědectvím o tom, že i tak malé autíčko lze docela dobře použít.

Rozhodla jsem se napsat recenzi na Mazdu 323S z roku 1995, se kterou sice jezdím teprve něco přes dva roky, ale měla jsem ji možnost sledovat od doby, kdy vyjela z autosalonu jako nová.

V palubce občas někde něco vrže, ale intenzita není taková, aby mě to znepokojovalo. Více mě znepokojuje, že se občas z přední nápravy ozývají různé nezdravé zvuky.

Tento vůz jsem zakoupil minulý rok v květnu se slibnými 24 tis kilometry a se servisní knihou.

Auto mám asi rok a tři čtvrtě a najezdil jsem s ním za tu dobu 85000 km. Jedna zapalovací cívka odešla po celkových 50000km. Samozřejmě v pátek večer... Do celkových cca 90000 km pak bylo nutné postupně vyměnit i zbývající tři. A na výměnu žárovky v předních světlech jsem rezignoval.

Vůz jsem koupil v roce 2001 jako nový a nyní má najeto 102 00 km. Rád bych se podělil o zkušenosti s tímto vozem zejména z pohledu spolehlivosti a spotřeby.

Pokud se rozhlížíte po novém a malém dodávkovém automobilu pro rozvoz zboží, nemělo by Vám z hledáčku uniknout trio v podobě Peugeotu Bipper, Fiatu Fiorino van a Citroënu Nemo. Prvně jmenovaný dnes podrobíme klasickému testu.

Tohoto fordíka mám tři roky a jelikož je to moje v pořadí šesté auto, tak bych řekl, že to, co každý píše o dieselech první řady je trochu zkreslené. Je pravda, že motor TD má nějaké své mouchy, ale já na něj nedám dopustit.

Měl jsem možnost najet cca. 20 000 km s Renaultem Master 2,8 D, a proto přispěju svou trochou do mlýna. V roce 1999 byla volba firemní dodávky celkem jasná - Master rok před tím vyhrál Dodávku roku, takže nebylo o čem přemýšlet.