Zalogowanie
Imię użytkownika / e-mail
Hasło
Registracja
Napisz recenzję na mój samochód  +Vložit inzerát

Opuštěné vraky: Fotograf Martin Nikl mapuje autovraky, na které svět zapomněl

Aktualności
Petr Vaňous | 15.02.2026
dalších 12 fotek
Sbírka Trabantů v zarostlé zahradě. | foto: Se svolením Martina Nikla
Autovraky, opuštěná auta a zapomenuté legendy českých silnic. Fotograf Martin Nikl pod značkou Opuštěné vraky mapuje místa, kde čas zastavil poslední otočení klíčku v zapalování – od zarostlého Wartburg 353 přes ikonickou Tatra 603 až po klasický Ford Mustang. Jeho automobilový urbex odhaluje nejen chátrající karoserie, ale i silné lidské příběhy majitelů, kteří své vozy nedokázali poslat do šrotu. Podívejte se na fascinující svět opuštěných vraků, kde rez vypráví víc než tisíc slov a každé auto má svůj osud.
Někdo sbírá poštovní známky a dlouhé večery tráví s lupou v ruce nad albem, Martin Nikl si za svůj koníček zvolil něco mnohem hmatatelnějšího. Jeho revírem jsou zapomenuté kouty zahrad, zarostlé stodoly a lesní houštiny, kde se čas zastavil u posledního otočení klíčkem v zapalování.

Dokumentuje autovraky a pod značkou Opuštěné vraky dává těmto zapomenutým strojům poslední šanci promluvit. Všechno to začalo v březnu roku 2020, kdy se svět kvůli pandemii zastavil. Martin Nikl tehdy trávil čas na chatě a při procházkách po okolí narazil na místo, které dalo jeho vášni směr.

V kopřivách u jedné polorozpadlé stavby tehdy objevil svůj první úlovek – starý Wartburg. Právě u něj vznikl ten zásadní nápad: nechtěl auto jen vyfotit jako hromadu šrotu, ale chtěl zjistit, proč tam stojí a komu patřilo. „Od místních jsem se dozvěděl, že majitel zemřel a příbuzní na pozemek zanevřeli. Auto tam prostě zůstalo napospas osudu a pomalu se stávalo součástí krajiny,“ vzpomíná Martin Nikl, fotograf a neúnavný sběratel snímků automobilové zkázy.

Zajímá ho historie každého vozu
Od té doby se u každého nalezeného vozu snaží dopátrat jeho historie. Svou práci popisuje jako automobilovou formu urbexu a přísně se drží jeho základního pravidla: neodnášet nic než fotografie a nezanechávat nic než stopy.

Při svých výpravách tak často naráží na lidské osudy, které jsou mnohdy smutnější než koroze na karoserii. „Mnoho těch aut má totiž stále své majitele, kteří jsou v jádru věčnými snílky. Koupili si vůz před lety s plánem na renovaci, ale život šel zkrátka jinudy. I když dnes už motorovým prostorem roste vzrostlý strom, oni v tom vraku stále vidí tu budoucí leštěnku,“ vysvětluje Nikl.

Často jsou podle něj auta i symbolem rodinných vazeb: „Mají auto po tátovi na zahradě, a i když už je nepoužitelné, nedokážou ho poslat do šrotu, protože k němu mají silné citové pouto a vzpomínky.“

Ačkoliv Martin začínal v okolí Prahy, dnes už za „úlovky“ najezdí tisíce kilometrů. Jeho vášeň ho zavedla i na nejznámější evropské vrakoviště Bastnäs ve Švédsku, kterému věnoval i jeden ze svých kalendářů. „Byl to splněný sen. V té skandinávské divočině je to úplně jiná liga, uprostřed lesa tam můžete potkat opuštěný Saab a vypadá to naprosto neskutečně,“ uvádí fotograf.

Opuštěný Vauxhall anglické policie na severu Čech, zdroj: Se svolením Martina Nikla


Po republice už objel stovky míst a jeho facebooková stránka dnes čítá přes 560 unikátních příspěvků. S rostoucí popularitou už Nikl na hledání není sám. Čím dál častěji mu tipy a souřadnice posílají sami fanoušci a lidé z okolí. „Dneska mi lidé píšou sami od sebe, posílají GPS nebo fotky toho, co mají poblíž domu. Já si pak udělám výlet, vezmu zrcadlovku a jedu to místo zdokumentovat,“ popisuje Nikl, jak se z koníčku stala komunitní záležitost.

Tatra 603 v pražské Tróji
V Martinově hledáčku končí vše – od běžných škodovek až po rarity. „Nejvíc mě mrzela Tatra 603 v pražské Tróji. Legendární osmiválec, a hned vedle stál Ford Mustang ze šedesátých let. To jsou vozy, které by dnes měly obrovskou hodnotu,“ uvádí fotograf.

Jindy zase jeho kroky vedly do dvě stě let starého opuštěného mlýna s vraky rumunských vozů Aro nebo k utajenému hřbitovu sanitek.

Občas se ale v tomto světě zmaru podaří i zázrak, jako u starého Opelu Omega, který díky jeho fotce dohledali lidé z původní firmy, odkoupili ho a vrátili zpět do provozu. Pro Martina je to největší odměna. „Každé auto totiž někomu patřilo, někdo v něm vezl rodinu z porodnice nebo v něm absolvoval první rande. Já se jen snažím, aby se na tyto příběhy úplně nezapomnělo dřív, než si je příroda vezme definitivně zpět,“ uzavírá Martin Nikl.
Ocena artykułu
Oceniano: 0x
Ještě jste nehodnotil/a
Dyskusja
do artykułu nie ma żadynch dyskusji
dodać wystąpienie do danej dyskusji
Nejčtenější články předchozích 7 dnů