Sbohem, pryskyřníku pádivý! Trabant slaví 35 let od své definitivní derniéry

Byl terčem vtipů, symbolem socialismu i autem, na které se čekalo dlouhé roky. Trabant 601 však navzdory posměškům dokázal motorizovat miliony lidí a stal se jednou z největších ikon východního bloku. Právě letos uplynulo 35 let od chvíle, kdy z výrobní linky v německém Zwickau sjel poslední Trabant. Připomeňte si fascinující příběh legendárního „bakeliťáku“ s karoserií z duroplastu, nezaměnitelným dvoutaktním motorem a kultovním statusem, který mu fanoušci veteránů přiznávají dodnes. Říkalo se mu všelijak: „pryskyřník pádivý“, „rozzuřený vysavač“, „bakeliťák“ nebo politicky nekorektní „Honeckerova pomsta“. Pro někoho to byl terč nekonečných vtipů, pro jiné rodinný přítel, který vás dovezl na dovolenou k Baltu i na Balaton.

Ať už na něj vzpomínáte jakkoliv, Trabant je dnes nezpochybnitelnou legendou. Právě v těchto dnech si připomínáme jedno smutné výročí – je to přesně 35 let, co z linky v německém Zwickau sjel definitivně poslední kus.

Na Trabantu bylo zvláštní skoro všechno. Zatímco zbytek světa po válce zápasil s nedostatkem hlubokotažného plechu, inženýři v NDR sáhli po duroplastu. Šlo o unikátní směs odpadní bavlny ze Sovětského svazu a fenolových pryskyřic.

Dobová reklama na Trabant:

Výsledek? Karoserie, která nerezavěla, byla lehká a v případě nehody se netříštila jako běžný plast. Méně už se ale ví, že pod tímto „plastovým“ kabátem se skrývala poctivá ocelová kostra, na které byly díly připevněny.

To, co dělalo Trabant Trabantem, byl jeho motor. Skoro celou dobu (od roku 1957 až do konce 80. let) pod kapotou tlouklo dvouválcové, vzduchem chlazené dvoutaktní srdce. Protože dvoutakty spalují s benzínem i olej, Trabanty za sebou nechávaly typický namodralý dým a specifický zvukový doprovod.

Stačilo, aby to někdo u pumpy trochu přehnal s poměrem oleje (výrobce doporučoval dvě až tři procenta), a o kouřovou clonu jako z akčního filmu bylo postaráno.

I přes posměšky nabízel „Trabi“ neuvěřitelný poměr ceny a užitku. Koncem 70. let stál model 601 v Československu 36 500 korun. Pro srovnání: nejlevnější Škoda byla o 20 tisíc dražší a za západní auta v Mototechně byste dali i dvě stovky tisíc – pokud byste na ně ovšem měli devizový příslib.

Jak řídit trabant:

V samotném východním Německu byla situace ještě bizarnější; na auto se zapsalo do pořadníku a čekalo se klidně i 10 až 15 let.

Málokdo ví, že Trabant se ke konci své éry snažil o modernizaci. V roce 1990 přišel model Trabant 1.1, který dostal čtyřtaktní motor z Volkswagenu Polo a řazení na podlaze místo „klacku“ pod volantem. Ale už bylo pozdě. Po pádu berlínské zdi lidé toužili po ojetých Mercedesech a Golfech, nikoliv po „vylepšeném bakelitu“.

Definitivní konec přišel 30. dubna 1991. Posledním vyrobeným vozem byl růžový kombík ve verzi 1.1 Universal. Celkem se vyrobilo přes 3,1 milionu kusů všech verzí.

Víte, že....

Jméno podle Sputniku - Název „Trabant“ dostal vůz v roce 1957 na počest vypuštění první sovětské družice (v němčině slovo znamená „družice“ nebo „průvodce“).
Symbol svobody - V roce 1989 se stal symbolem exodu východních Němců. Ulice na pražské Malé Straně byly tehdy lemovány desítkami opuštěných Trabantů, jejichž majitelé utekli přes západoněmeckou ambasádu.
Rychlostní parametry - Trabant sice vytáhl maximálně 112 km/h a z nuly na stovku mu to trvalo věčných 21 sekund, ale díky nízké váze (kolem 615 kg) byl překvapivě obratný.