Rychlá vojenská Praga... Co asi nevíte o tomto úspěšném voze

Nákladní automobil Praga RV ukazuje, jak rychle se dokázal československý automobilový průmysl ve třicátých letech minulého století rozvíjet. Strojírna Českomoravská Kolben Daněk například zvládla vývoj i sériovou výrobu tohoto vozu za jediný rok. O vojenské zakázky se ve třicátých letech minulého století ucházely obvykle tři tuzemské průmyslové podniky. Kromě plzeňské Škody a kopřivnické Tatry to byla i pražská strojírna Českomoravská Kolben-Daněk. Její automobily vozily na karosérii označení Praga.

Jedním z úspěšných typů, který vznikal před devadesáti lety, byla Praga RV. Zkratka v názvu neznamená nic jiného než rychlý vojenský.



Přestože šlo o lehký typ nákladního vozu s nosností dvě tuny na silnici a půldruhé v terénu, prokázala při armádních zkouškách velkou průchodnost terénem i schopnost táhnout těžká děla.

Konstruktéři pro pohon využili osvědčený zážehový šestiválec se zdvihovým objemem válců 3,5 litru. Ten měl výkon 68 koňských sil a dokázal automobil s hmotností 3,8 tuny rozjet až na 70 kilometrů v hodině.

To byla na tehdejší dobu v této kategorii automobilů velmi dobrá hodnota, a proto si označení Rychlý vojenský tento model opravdu zasloužil. Spotřeba činila cca 35 litrů na sto kilometrů. S plnou nádrží, která měla objem 142 litrů, byl akční rádius vozu cca 390 kilometrů.



Za čtyřstupňovou převodovkou byla montována ještě dvoustupňová redukční.

Těžký terén jí nevadil

Další předností vozu, která ho odlišovala od konkurence, byly velmi malé převisy karosérie jak vpředu tak vzadu. Díky tomu měl velmi dobré hodnoty nájezdových úhlů.

Pohon byl 6x4, když točivý moment se přenášel na kola obou zadních náprav. Výkyvné polonápravy byly připevněny na rám, který tvořily dva podélné tvarované nosníky spojené osmi příčkami.

Specifikem vozu, jak uvádí v článku pro Jihočeské motocyklového muzeum publicista Petr Hošťálek, bylo použití sekčního chladiče. Ten měl šest článků.

Toto důmyslné řešení používali jak konstruktéři jak tuzemských vojenských vozidel, tak i jejich kolegové ve Francii nebo třeba Itálii.

Důvod byl jednoduchý, pokud byl vůz v bojové situaci zasažen střepinou granátu nebo třeba projektilem z pušky či kulometu, mohl pokračovat v jízdě pouze s funkční částí chladiče.Kabina vozu měla dřevěnou konstrukci a na ní byly připevněné vylisované plechové panely.

Existovala také verze se skříní

K výbavě patřil například pátrací reflektor. A také ruční houkačka, která, jak uvádí Petr Hošťálek, patřila v době před druhou světovou válkou k povinné výbavě. Musela být namontována i v případě, že měl automobil elektrický klakson.



Kromě valníku, který mohl být zakrytý plachtou, se vyráběla také skříňová verze radiovůz, která pak měla typové označení RVR. Dalšími variantami byly montážní dílna a vojenská ambulance.

Celkem se od poloviny třicátých let až do roku 1948, kdy bylo smontováno posledních patnáct exemplářů ze skladových dílů, vyrobily zhruba čtyři tisícovky vozů Praga RV.

Kromě Československé armády je využívali vojáci také v Polsku, Bulharsku, v Iránu, Na Jávě, ve Švédsku, Švýcarsku a také bývalém Sovětském svazu. Jeden z dochovaných exemplářů tohoto vozu je k vidění třeba ve vojenskému muzeu v Lešanech.

Video - Praga - Za čest tovární značky (dokument)