Tiché náměstí plné prázdných židlí. Místo v Krakově, ze kterého dodnes mrazí

/AUTEM ZA POZVÁNÍM/ Krakov patří mezi oblíbené cíle nejen motoristických výletů po střední Evropě. Jen pár minut jízdy autem od historického centra se nachází Náměstí hrdinů ghetta – silné a tiché místo, které připomíná hrůzy nacistické okupace a likvidaci krakovského ghetta během druhé světové války. Památník s desítkami kovových židlí dnes patří k nejpůsobivějším zastávkám při cestě po Polsku. Krakov je metropole Malopolského vojvodství v jižním Polsku. Žije zde přibližně 804 tisíc obyvatel a Krakov je tak druhé největší polské město podle počtu obyvatel. Z Prahy se do Krakova podle webového portálu Mapy.cz dostanete v ideálním případě za šest a půl hodiny. Cesta je dlouhá 523 kilometrů a vede okolo Pardubic, přes Bruntál, Ostravu a Katovice.



Polský Krakov je jedním z polských měst, které nejvíce doplatily na německá zvěrstva během II. světové války. Připomíná to i Náměstí hrdinů ghetta, kde ve 40. letech minulého století docházelo k nelidským činům.

Během nacistické okupace bylo současné náměstí, tehdy nazývané Zgody, centrem uzavřeného židovského ghetta ve čtvrti Podgórze, jak připomíná web Visit Malopolska.

Náměstí sloužilo jako hlavní shromaždiště. Probíhaly zde už dnes jen těžko představitelné selekce, při nichž nacisté rozhodovali,  kdo bude poslán do vyhlazovacích táborů.

V březnu 1943 bylo ghetto úplně zlikvidováno. Naskytl se skličující pohled. Liduprázdné náměstí bylo pokryto rozházeným nábytkem a osobními věcmi, které si lidé nesměli vzít s sebou do transportů obvykle končících smrtí.



Právě na tragická 40. léta upozorňuje jedinečný památník, který zde byl umístěn v roce 2005. Tvoří ho 70 kovových židlí – 33 velkých a 37 menších.

Židle symbolizují majetek, který museli zanechat při opuštění svých domovů, a prázdná místa, která po nich zůstala. Je to místo, které návštěvníky vybízí k zamyšlení nad nejtemnější historií Krakova. Židle směřují k místům, kde tisíce lidí nastoupily do vlaků mířících do koncentračních táborů, ze kterých se už nikdy nevrátily.

Jeho tvůrci, Piotr Lewicki a Kazimierz Łatak se inspirovali úryvkem z knihy Tadeusze Pankiewicze  s názvem „Lékárna krakovského ghetta“. Právě majitel Lékárny Pod Orlem Tadeusz Pankiewicz po válce popsal události, které se v centru jednoho z největších polských měst ve válečných letech odehrály.

Lékárník Tadeusz Pankiewicz válku přežil, jelikož neměl židovský původ. Zároveň podstupoval obrovské riziko, jelikož se rozhodl Židům tajně pomáhat.

„Často poskytoval léky zdarma, což nemocným výrazně zlepšilo kvalitu života v ghettu a pomohlo zabránit ještě většímu šíření nemocí,“ popsal specializovaný web American Institute of the History of the Pharmacy.

Pankiewiczova Lékárna Pod Orlem byla často poslední zastávkou před deportací, takže sloužila také jako úložiště cenností a jako informační centrum s informacemi o tom, kdo a kdy byl z ghetta odvezen.



Tadeusz Pankiewicz zároveň mohl z okna pozorovat, k jakým zvěrstvům dochází na náměstí na židovském obyvatelstvu. Po konci II. světové války tak mohl o všem podat podrobné svědectví.

Lékárna se také krátce objevila ve slavném filmu Schindlerův seznam. Pankiewicz uznával, že z něj Židé vytvořili legendu. „Ale já udělal jen to, co by měl jeden člověk udělat pro jiné lidi, kteří se ocitli v tragické situaci,“ konstatoval.

Místo je místem každoročních pietních aktů. Každý rok se z náměstí vydává Pochod paměti, který opakuje poslední trasu, kterou Židé urazili na cestě do tábora v Plaszówě.

Náměstí neuniká pozornosti turistů z celého světa. „Člověk tu stojí a nedokáže si představit hrůzu, která se zde odehrála. Je to tu velmi smutný pocit ale i uctění obětí takových zvěrstev,“ popsal své pocity na cestovatelském webu Trip Advisor uživatel z Kanady RamboNWAlberta.

„Mimořádně dojemný památník, který vzdává hold všem židovským obětem nacistické okupace v Polsku. Stát na tomto náměstí obklopeném židlemi různých velikostí vyvolalo v nás všech velmi silný dojem,“ hodnotil zase Paul Mak z Velké Británie.