Kříženec Velorexu a Škody nikdy nedostal jméno. I tak je hvězdou srazů vozidel

Na srazech socialistických aut bývá obvykle množství vozů vyrobených v továrnách značky Škoda, dále samozřejmě spousta Trabantů, Wartburgů, polských Fiatů a podobně. Občas se zde ale dá narazit na model, který naprost vybočuje ze sériové produkce. Jedním z nich bylo na nedávném setkání v kempu Hnačov nedaleko Klatov. Bylo jím malinké lidové vozítko, které vlastně nikdy ani nedostalo oficiální název. "Já mu říkám Trpaslík a pokud vím, tak dřívější majitel ho označoval slovem Piškot," říká Mário Lambert, majitel čtyřkolového lidového vozítka, kolem kterého se na srazu v Hnačově neustále srocovaly skupiny lidí.

V současné době malý automobil do značné míry připomíná modely Škoda 1000 MB a Škoda 100 z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jen s jinými proporcemi, kratšími blatníky, menšími koly a pouze jedním párem bočních dveří.

Přední i zadní partii vozidla si můžete prohlédnout v naší fotogalerii

Stejně jako tyto modely mladoboleslavské automobilky má vozítko pana Lamberta motor vzadu. „V tomto případě má ale daleko více společného s Velorexem než Škodovkami," říká majitel. Jedná se o původně motor Jawa s kubaturou 350 cm3 a čtyřstupňovou převodovkou. Pod povrchem se totiž skrývá konstrukce čtyřkolového Velorexu 435-0. Uvnitř jsou dvě místa, jednoduchá palubní deska, volant, tři pedály a řadicí páka.

Mário Lambert se k autu dostal tak trošku náhodou. „Nabídl mi ho majitel jedné Tatry 613, který si u mne objednal její opravu," vzpomíná. Kdysi ho získal od majitele z Náchodska s odvezl k renovaci do jedné autodílny. Tam ho ale v podstatě jen rozebrali a skoro deset let nechali jednotlivé díly v krabicích od banánů.

"Když jsem si to přivezl k sobě, tak jsem dlouho moc nevěděl co s tím. Kamarád, který se nejprve uvolil, že bude pomáhat, se při pohledu na tu změť raději sebral a odešel do hospody na pivo," vzpomíná s úsměvem.



Neexistovaly žádné konstrukční výkresy, jen pár fotek ze stavu před rozebíráním a během něho. „Nakonec jsem to asi po třech letech dal dohromady," říká Mário Lambert.

Během té doby si začal Karla Sýkory z Náchoda, což byl ten člověk, který stál za zrodem tohoto dopravního prostředku velmi vážit. "Musel být jednak velmi chytrý a jednak velmi šikovný. Například uměl i do požadované velikosti seříznout sériové čelní sklo ze Škodovky, napojoval také kusy sériových plechových karosářských dílů na laminátové tvary," vysvětluje.

„Protože samozřejmě téměř vše bylo zrezlé, musel jsem se tyto postupy naučit také. Nakonec jsem vůz nechal nalakovat moderní barvou. Nátěr nějakou stříbřenkou na kamna, což byl původní nátěr,  jsem už používat nechtěl," říká s úsměvem. Ale aby to nevypadalo moc nově, tak jsem tomu novému laku dal určitou patinu," dodává.

Na závěr přidal ještě jednu pozoruhodnou informaci. Aktuální podoba vozidla není to původní. Nejdříve se totiž jednalo o vozidlo, které bylo sestaveno z dílů předválečného modelu DKW. Jeho autorem byl jistý Jan Šeps z Lhoty u Pecky, který ho používal od roku 1953. Fotografii původní verze ale zatím k dispozici nemáme.