Zalogowanie
Imię użytkownika / e-mail
Hasło
Registracja
Napisz recenzję na mój samochód  +Vložit inzerát

Rumunské ARO se propletlo lesy i horami. Výroba typu M 461 skončila před 50 lety

Nasz temat
Radek Pecák | 01.06.2025
ARO M 461 v dokonale zrenonovovaném stavu. | foto: Se svolením Pavel Šlejmar
V řadě venkovských hasičských zbrojnic se stále u nás nacházejí desítky či stovky rumunských vozů značky ARO. Dokonce jde i o exempláře nejstaršího typu M461. Sice šlo o malý vůz s délkou jen 385 centimetrů, ale velice schopný v místech, kam žádné silnice nevedou. Nectností byla vysoká spotřeba motoru původem z USA a zpočátku také absence pevné střechy.
Terénní auta mají už desetiletí stále stejné využití. Jezdí v nich záchranáři, vojáci a třeba i lesníci nebo dělníci, kteří v nepřístupném terénu potřebují opravit potrhané elektrické vedení.

Velmi dobré služby pro tyto účely léta dělal i v našich podmínkách rumunská malý offroad ARO M 461. Začal se vyrábět v roce 1964 a výroba tohoto typu skončila v roce 1975. Tedy právě před 50 lety.

Auto si můžete prohlédnout v naší fotogalerii

Určitě není bez zajímavosti, že každý šestý z celkem více než 80 000 smontovaných kusů skončil v tehdejší Československé socialistické republice. „Sice si ho mohly v obchodech národního podniku Mototechna koupit jako vůbec první nabízený offroad u nás koupit za 65 2350 Kčs také soukromé osoby, ale většina se samozřejmě prodala do různých podniků a institucí,“ uvádí pro Deník Pavel Šlejmar, který je organizátorem každoročních srazů majitelů těchto vozidel.

Krátké video dokumentující terénní schopnosti vozu si můžete pustit zde:
Automobil byl vlastně terénní kabriolet. Posádku před nepřízní počasí chránila maximálně plátěná střecha. To samozřejmě velmi často nestačilo například v horských podmínkách, když tající vrstva sněhu plátno často promáčela a čůrky vody stékaly přepravovaným osobám za krk.

Střechu dodával výrobce pramic
Objevily se tudíž požadavky na výrobu pevné střechy. Nejprve se zkoušela plechová, ale ta byla příliš těžká a dále navyšovala spotřebu již tak nepříliš úsporného vozu. Podle zkušeností majitelů se běžně počítalo se spotřebou patnácti litrů. Nebylo ostatně divu, motor nebyl úplně nejmodernější konstrukce.

Vlastně se jednalo o polovinu osmiválcového pětilitrového zážehového agregátu, který se využíval i dříve v Rumunsku jako pohonná jednotka do nákladních vozů značky Bucegi.

Vozidla účastníků dřívějších srazů., zdroj: Se svolením Pavel Šlejmar


Uchytila se až laminátová střecha, kterou, jak uvádí Pavel Šlejmar vyvinuli a vyráběli v podniku Jacht Sport Modřany, jehož hlavní výrobní náplní byla produkce malých říčních plavidel.

Protože auto bylo malé a dovnitř se toho vešlo pramálo, vznikla potřeba přívěsu. Prý hlavně proto, aby se v něm daly převážet sudy s naftou pro lesní těžební stroje v nepřístupných oblastech.

Na západě motor měnili za diesel
V tomto případě výrobu obstarával přímo Státní podnik Lesy., konkrétně Podnik Technického rozvoje Olomouc sídlící v obci Pržno.

Vysoká spotřeba samozřejmě provozovatelům vadila i nadále. Jedním z řešení bylo nahrazení původního dvoukomorového karburátoru za tuzemský jednokomorový z podniku Jikov. Sice se apetit vozu podařilo snížit, ovšem za cenu poklesu výkonu.

-Sraz vozů ARO M461 se letos koná 20. do 22.6.
-Centrem bude Autokemp Višňová 1 u Roztok u Křivoklátu
-Spanilá jízda se plánuje na sobotu od 14 hodinPostupný vývoj samozřejmě probíhal také v Rumunsku. Původně byl totiž automobil M 461 vlastně modernizovanou variantou ruského modelu GAZ 69. Vzhled se od tohoto offroadu takřka nelišil, ale Rumuni například prodloužili rozvor náprav i rozchod kol vpředu i vzadu.

A samozřejmě, jak již vyplývá z výše uvedených údajů, došlo k nahrazení ruského agregátu za rumunský. Ten měl zdvihový objem 2512 cm3, poskytoval výkon 77 koní a byl spojený se čtyřstupňovou převodovkou. Na rozdíl od GAZu neměl redukční převodovku. Na silnici bylo možné dosáhnout maximální rychlosti sto kilometrů v hodině.

Auto si ponechalo tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery. Točivý moment se v běžném režimu přenášel na kola zadní nápravy, bylo ale možné ručně připojit přední pohon. Na všech kolech byly namontovány bubnové brzdy. Do nádrže bylo možné natankovat sedmdesát litrů benzínu, což se samozřejmě hodilo, protože při spotřebě přes patnáct litrů z ní pohonná látka rychle ubývala.

Tuto nectnost řešili v některých západních zemích, kam se auto také vyváželo, výměnou benzinového motoru za naftový z produkce firem Perkins, Indenor nebo Peugeot.
Ocena artykułu
5.0 z 5 (100%)
Oceniano: 1x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Dyskusja
do artykułu nie ma żadynch dyskusji
dodać wystąpienie do danej dyskusji
Nejčtenější články předchozích 7 dnů