Sochař dává vrakům ďábelskou duši. Tyto apokalyptické vozy by chtěl i Šílený Max

/FOTOGALERIE/ Halloween je tradičně spojen s dýněmi a strašidelnými kostýmy, avšak pro pořádnou jízdu v čase duchů je se může hodit i nějaká ta pekelná mašina. Nahlédněte s námi do světa, kde se šrot stává uměním, a vyražte do temného světa s pořádnou károu ve stylu Šíleného Maxe. Máme pro vás příběh české skupiny Postapo Convoy, která dělá z vraků fascinující auta. Halloween je tu. A ať už se na popularitu dýní a kostýmů v Česku díváte jakkoliv, jedno je jisté: noc, kdy se stírá hranice mezi naším světem a světem duchů, si žádá pořádně nadupanou káru. Představte si, že do říše mrtvých a hororu vyrazíte ve voze, který by vám záviděl i sám Šílený Max.

A presně takové "duchařské" stroje, křížence tuningu, umění a postapokalyptického šrotu, vznikají v srdci východních Čech. Stojí za nimi Postapo Convoy – volné uskupení umělců, stavitelů a nadšenců do postapokalyptické estetiky, které sdružuje unikátní stroje i sochařské projekty.

Convoy založili sochař a vizionář Petr "Sector66" Vaněk, Oldřich "Olaf" Poděbradský a přítelkyně Vaňka - sochařka Simona "Sikra" Krausová. Petr Vaněk, ačkoli je primárně sochař, propadl postapokalyptické vizi na festivalu Junktown.

„Svezl jsem se tam poprvé na nějakém příšerně udělaném oškubaném trabantu. A to mě motivovalo. Chtěl jsem přivézt svůj stroj, abych nebyl jen pěšák,“ popisuje Vaněk moment, který odstartoval jeho kariéru mechanického konstruktéra.

V Convoyi má momentálně dva své vozy a dvě motorky, což dohromady tvoří páteř uskupení, které pravidelně vystavuje na festivalech po celé republice.

Vaněk, zakládající člen Postapo Convoy (od roku 2017), je primárně sochař, který propadl kouzlu apokalyptických vozů. Jeho první stavbou byl americký Grand Cherokee, který dostal jméno "Creep".

VIDEO / Convoy na festivalu Brutal Assault

Toto auto se stalo první realizací jeho filozofie Rat Rod: ne Hot Rod s lesklým lakem, ale jeho rezavý a drsný protipól. Vaněk musel vůz postavit od základů, protože, jak vysvětluje: „To je jedna z mála amerik, která nemá vlastní rám, ale jenom pomocný... Musel jsem postavit vlastní rám z jeklů.“

K samotné estetice vozu dodává: „Mně se vlastně líbila i ta myšlenka, že by vzniknul ne Hot Rod, ale ta krysa [Rat Rod]. Ten styl, kdy je to rezavý, takový jako od pohledu trošku prasečí, ale jenom od pohledu. Ono by to mělo být veskrze funkční a taky pěkně ostrý.“

Ale brzy zjistil, že americká V8 je „nuda“ - jsou totiž podlě něj všude a má je každý. Proto zamířil k velkolepější a temnější vizi, inspirované československým strojírenstvím. Přitom hledal motor, který by byl vizuálně i zvukově nejzajímavější.

Po prozkoumání různých variant a značek se rozhodl pro to, co považuje za vizuálně nejkrásnější motor vůbec – tatrováckou techniku.

„Tatra udělala prostě vizuálně nejhezčí motory. Projevem z toho našeho rybníčku asi možná taky nejlepší,“ vysvětluje Vaněk volbu motoru, kterým je V10 o objemu 16 litrů bez turba.

Tato druhá stavba, pojmenovaná "Tat-Rod", trvala dva roky a byla kompletně postavena od nuly. Vůz, který Petr Vaněk nedávno dílem náhody prodal do ciziny, udělal Postapo Convoy jasné jméno.

Nyní Petr Vaněk plánuje třetí auto a chce se posunout i výkonově. S cílem dosáhnout titulu "žihadlo", se nadchl pro motor V12 biturbo. A ač nový počin nabude na váze, tak bude mít i bezmála dvojnásobný výkon.

„Chtěl bych se posunout výkonově, protože ta 16litrová V10prostě  na ty čtyři tuny nemá dostatečný výkon. Navíc chvi, aby to dál bylo zábavné auto,“ dopnil konstruktér.

Kromě vozů Creep a Tat-Rod má Petr Vaněk v rámci Postapo Convoy na kontě také dvě motorky (Hondy).

Postapo Convoy je širší rodina. Ve východních Čechách tak nevznikají jen Vaňkovy stroje. Konvoj spolupracuje i se skupinou Hell Smokers z Kutné Hory. Tímto se Konvoj rozrůstá i o další auta, která jsou vidět na akcích jako Brutal Assault nebo Junktown.

„Mají tam Chryslera Le Barona a takovou příšerně upravenou Felicii, které říkají Udírna. A i když je hrozně odporná, tak je vlastně neuvěřitelně super,“ upřesňuje Vaněk.

Kromě projektů s postapo vozy se Petr Vaněk zaměřuje i na umění, které je však také svázáno s vůní benzínu. Coby sochař transformuje kovový odpad v umělecká díla – biomechanické kreatury a monstra: „Je tam také práce s autodíly. Ty sochy jsou totiž většinou postavené z ojnic ze škodovky a z tatry. A taky ze zmetků.“

Postapo Convoy tak připomínají, že i ty nejstarší vraky a součástky mohou být vzkříšeny a s pořádnou dávkou stylu a výkonu v nich dříme mechanická duše připravená na apokalypsu.