Takový Velorex jinde neuvidíte: muzeum získalo raritu s pravostranným řízením

Muzeum východních Čech se pyšní unikátním přírůstkem do své sbírky – Velorexem s pravostranným řízením z roku 1962. Tento vzácný exemplář je jediný svého druhu v republice a pochází z přerodového období díla bratrů Stránských. Sběratelský klenot mezi Velorexy navíc boří rozšířený mýtus o „anglickém exportu“. Pro milovníky motoristické historie je to skutečný poklad. Muzeum východních Čech v Hradci Králové získalo do svých sbírek přírůstek, který nikde jinde v republice nemají. V minulých dnech se jím stal Velorex s pravostranným řízením z roku 1962. Tento vůz je také ojedinělý tím, že  pochází z raného přerodového období díla bratrů Františka a Mojmíra Stránských.

„Pokud víme, jsme jediní v republice, kdo má pravostranný Velorex. Národní technické muzeum jej nevlastní, Česká Třebová také ne. Jsme tedy opravdu výjimeční,“ říká ředitel muzea Petr Grulich.

Právě tento exemplář také vyvrací často opakovaný mýtus, že šlo o auta určená pro vývoz do Anglie. Ve skutečnosti byly tyto vozy konstruovány speciálně pro tělesně postižené řidiče, kteří nemohli používat pravou ruku. Díky pravostrannému řízení mohli všechno ovládat levou.

„V literatuře se mluví o 30–40 kusech, ale přesná čísla nikdo nezná. Každopádně dochovaný kus je skutečný poklad – nejen kvůli pravostrannému řízení, ale i proto, že představuje přechod od  Oskara k Velorexu. Je to znát nejen na samotném konstrukci, která už je volorexová, ale motor Jawa 250  je ještě z Oskara,“ doplňuje Grulich.

Historie legendární trojkolky se začala psát v roce 1943 v České Třebové, kde bratři František a Mojmír Stránští postavili první vozítko s plátěnou karoserií a trubkovým rámem. Nazvali ho OS-KAR , tedy přesmyčka Kára na ose.

V roce 1951 projekt převzalo družstvo Velo Hradec Králové, kde dostal vůz nové jméno Velorex. A právě zde nastal zásadní přerod – z původního garážového Oskara vznikl postupně typizovaný výrobek určený k sériové produkci.

VIDEO / Připomeňte si slavné scény s Velorexem z filmu Vrchní, prchni:

Vzhled tříkolky se mění v roce 1954, OS-KAR už nemá krátkou střechu, ale zastřešen je i prostor nad motorem. Poprvé se objevuje název VELOREX (z latiny - král kol), protože tento nový model je nazýván Velorex Oskar 54.

Ve stejném roce putovala výroba do Solnice na Rychnovsku, odkud během dvou desetiletí vyjely tisíce kusů typů Velorex 16/250 a 16/350. Solnice se stala skutečnou továrnou na hadrolet, který si získal pověst dostupného vozidla pro handicapované i pro nenáročné motoristy.

K raritní trojkolce  přibylo i čtyřkolové provedení Velorex 435-0 z počátku 70. let. „Oficiálně se prezentovalo jako auto pro postižené, ale ve skutečnosti šlo o pokus o levný malý automobil,“ říká Grulich s dodatkem, že čtyřkolka byla však poplatná své době a postupně ji vystrnadil mnohem dostupnější a vyspělejší Trabant. Jen pro představu Trabant tehdy stál přibližně  6 tisíc Kčs, zatímco cena vozítka Velorex 435-0 byla, dle rozsahu invalidních úprav, v rozsahu 19 až 20 tisíc korun.

Možná však jen zasvěcenci vědí, že samotný Velorex měl i řadu svých experimentálních před produkčních verzí, například  Velorex 435-D, který měl podobnou masku jako italský Fiat a vzadu malou korbu. „Taková užitková vozidla tady chyběla a měl to být pomocník do města i pro zemědělce. Zajímavostí ale je, že stále byl prezentovaný jako vůz pro invalidy, kdy právě na korbě měli postižení lidé vozit invalidní vozík,“ doplnil Grulich.

Plány s tímto vozidlem byly velké a dokonce se nakoupilo několik stovek koreb. „Nakonec však zůstalo asi jen u patnácti prototypů a korby skončily coby základ pro přívěsné vozíky. Možná si je ještě někdo pamatuje,“ dodal ředitel.

V přibližně pěti kusech také vznikla čtyčkolka Velorex 1963, s motorem Jawa 350, jejíž karosérie připomínala Škodu Felicii.

A právě tyto mnohdy zapomenuté kusy historie východočeského automobilismu má nyní Grulich v hledáčku.

„Nechceme rozhodně konkurovat velkým automobilovým muzeím, ale rádi bychom udělali ucelenou sbírku aut z východních Čech. Abychom mohli říct, že máme tento obraz  kompletní, chybí nám ještě tři automobilky – vůz z vrchlabské automobily AZNP, automobil z kuklenské továrny Nejedlý KAN a výrobek z náchodské gumárny od Josefa Kudrnáče. To by byl základ, na kterém bych mohl stavět dál,“ uvádí.

A dodává, že samozřejmě by rád získal i prototypy Velrexu. „Kdyby náhodou někdo o těchto vozidlech věděl, budu rád, když se našemu muzeu ozve. A může se jednat i o kusy "samodomo" aut, tedy o domácí přestavby. To jsou také unikáty, které odrážejí historickou dobu naší společnosti a pro nás jsou velmi cenné,“ uvedl ředitel a dodal, že případné nálezy či nabídky mohou lidé posílat na adresu info@muzeumhk.cz.