Jak vznikala Lada 1200? A co všechno museli Italové upravit?

V květnu 1966 došlo k historickému podpisu dohody mezi Sovětským svazem a italskou automobilkou Fiat, která vedla k výstavbě nové automobilky v Toljatti. Tato spolupráce přinesla na svět legendární model Lada 1200, známý také jako Žiguli či VAZ 2101, který se výrazně lišil od původního Fiatu 124. Jak se tento projekt zrodil a jaké měl dopady na automobilový průmysl? V šedesátých letech nakonec vedení Sovětského svazu dospělo k názoru, že je třeba dopřát socialistickým pracujícím možnost koupě kvalitního a dostupného osobního automobilu. V té době totiž v této zemi připadalo jedno osobní auto na několik stovek obyvatel, zatímco v USA zhruba na tři osoby.

Příslušné orgány sice zvažovaly také možnost spolupráce s francouzským Renaultem, ale nakonec daly přednost italské firmě. Zbrusu nová automobilka měla vyrůst v nově založeném městě Toljatti, což byl vlastně na nové místo přestěhovaný historický Stavropol. Jméno dostal po představiteli italské komunistické strany Palmirovi Togliattim, který zemřel v roce 1964 během své dovolené na Krymu.

Také původní italský Fiat 124 v obou karosářských verzích si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

Takže vlastně bylo logické, že se v tomto městě budou montovat auta s italským původem. Jenže, nakonec to tak úplně italský vůz nebyl. Když se totiž v ruských podmínkách v letech 1967 a 1968 začaly testovat Fiaty 124 vyrobené v Itálii, rozpadaly se údajně už po absolvování pěti tisíc kilometrů.

Tlumiče přestaly tlumit, převodovky řadit, zadní kotoučové brzdy se zanášely blátem. Italové se sice údajně divili, že se v Rusku neplánuje stavba klasických silnic se zpevněným povrchem, ale nakonec se podřídili a připravili žádoucí úpravy. Prý jich dohromady bylo více než osm set.

A tak ruský vůz sice nakonec zvenčí vypadal stejně jako Fiat 124, ale měl zesílenou karosérii například v oblasti sloupků a střechu ze silnějšího plechu. Přední i zadní nápravy byly jinak uloženy, zadní brzdy vyměněny za bubnové a motor byl úplně jiný, včetně karburátoru. Dokonce se do přední části dostal otvor na možnost ručního startování klikou. Inu, v ruských mrazech baterie selhávají.

Vývoj byl,  jak v knize Auta východního bloku uvádí publicista Jan Tuček, dokončen v roce 1969. V dubnu následujícího roku již výrobní linku opustily první kompletní automobily.

Nakonec se jednalo o sedan s délkou 4073 milimetrů, šířka byla 1611 a výška 1420 milimetrů. Zajímavá byla světlá výška 170 milimetrů, což je podobná hodnota jakou mají mnohá dnešní SUV. Na zdejší cesty necesty to bylo zapotřebí. Poháněl ho zážehový čtyřválcový motor se zdvihovým objemem 1198 cm3. Výkon činil 60 koňských sil při 5800 otáčkách za minutu. Maximální rychlost byla naměřena 140 kilometrů v hodině.

Samostatný článek by se dal napsat o označení tohoto vozu. Ve firemní řeči se jednalo o VAZ 2101. Číslo 21 bylo sovětské kódové označení osobních aut s kubaturou motoru 1200-1800 cm3. 01 pak signalizovalo, že se jedná o první typ v dané kategorii. Po 01 následovalo 02, což bylo kombi.

Domácí motoristé na základě hlasování vybrali jméno Žiguli podle Žigulovského pohoří v blízkosti automobilky. V autosalonu v Bruselu roku 1971, kde měl vůz svoji premiéru, vozil na karosérii jméno Slavia. Nakonec ale byly tyto vozy exportovány se jménem Lada. To platilo také o kusech dovezených do naší republiky, přestože se sem dostaly i kusy s azbukou psaným jmémem Žiguli určeným pro domácí trh.

Údajně byly nějaké spory s domácím výrobcem šicích strojů Lada ze Soběslavi, ale v jižních Čechách jistě rádi a rychle pochopili, že ve sporu se sovětským gigantem mají pramalé šance na úspěch. Od roku 1975 se již i u nás tedy všechny vozy z Toljatti prodávaly s označením Lada.



Byly oblíbené a dokonce si lidé pochvalovali jejich kvalitu. To hlavně proto, že na dodržování technologických postupů v prvních letech ještě dohlíželi italští specialisté.

Kombi se začalo dělat v roce 1972. U něj je málo známá skutečnost, že bylo kupodivu o 14 milimetrů kratší než výchozí sedan a dokonce bylo i o 20 milimetrů nižší. Hmotnost mělo naopak o 50 kilogramů (945 versus 995 kilogramů) větší.

Na poměry socialistického hospodářství je pozoruhodná rychlost, s jakou byla obří továrna vybudována i jak rychle se podařilo spustit výrobu. Bylo to ale hlavně proto, že se sovětské vedení rozhodlo prezentovat tento projekt jako vzorový. Již v prosinci roku 1972 slavili v Toljatti smontování půlmiliontého exempláře a o rok později vyjel za zákazníkem ten s pořadovým číslem 1 milion. V té době také již běžely všechny tři výrobní linky, z nich každá měla roční kapacitu 220 tisíc aut.

V lednu 1973 navíc začali dělat třetí typ - luxusnější VAZ 2103 - Lada 1500. Měl na přídi čtyři kruhová světla, větší motor s výkonem 75 koní a brzdy s posilovačem.

Následovala řada modernizací, z nichž mnohé se dělaly souběžně s původní nula jedničkou. A tak se stalo, že zatímco v Itálii typ Fiat 124 skončil již v roce 1974, podnik Avtovaz vyráběl Ladu 2107 ještě v minulém desetiletí.