Obrněnec na podvozku Tatra: Jarmila se stala obětí nepříznivých okolností doby

V padesátých letech minulého století se československá armáda potýkala s nedostatkem moderní obrněné techniky. Jedním z ambiciózních projektů byl vývoj obrněného automobilu Jarmila, který měl využívat podvozek Tatry 805. Přestože prototypy slibovaly inovativní řešení, projekt nakonec ztroskotal na výrobních kapacitách a byl nahrazen sovětskými vozidly. Jaké byly klíčové momenty tohoto vývoje a proč se Jarmila nedostala do sériové výroby?     Automobil Tatra 805, známý jako kačena, fňukna nebo kvíčala a vyráběný v letech 1952 až 1960, byl typickým nákladním vozem někdejší Československé lidové armády. Využíván byl v mnoha provedeních a vzniklo i několik speciálních verzí. Na jeho podvozku se zrodily také prototypy obrněných vozidel Jarmila a Jarmila II označené také jako T 811 nebo OA-82. Ty se ale nakonec do sériové výroby, ani do výzbroje československé armády, nikdy nedostaly.

Obrněný automobil OA-82 Jarmila II se dostal do videohry Armored Warfare:

V 50. letech minulého století musela tehdejší československá lidová armáda řešit celou řadu problémů. Důvodů, proč tomu tak bylo, se dá najít poměrně velké množství. Patřila mezi ně i skutečnost, že v době po komunistickém puči v únoru 1948 už použitá válečná technika značně zastarávala a nově nastolená vláda a velení armády se zbavovalo veškeré techniky a vybavení, které do Československa přišlo se zahraničním vojskem ze západu.

Jedním z úkolů, které velení armády řešilo, bylo vybavení jednotek obrněnými automobily. Tehdejší vojenští stratégové považovali mobilitu za klíčovou pro obranu meziválečného Československa a lehká a rychlá vozidla schopná rychlého přesunu byla v této koncepci pro ně zásadní.



Během II. světové války bylo několik obrněných vozů používáno československými vojenskými silami v exilu. Nejpozoruhodnější byly britské Humber Mk.I a Mk.II a několik lehkých obrněných vozů sovětské výroby BA-64B. Oba typy byly v malém počtu také převezeny do nově vzniklé československé armády v roce 1945 spolu se zbytkem techniky československých exilových jednotek.

Tato vozidla ale byla poměrně záhy z vojenského vozového parku vyřazena. U BA-64B se to stalo hned v roce 1949, protože těch několik vozidel, které se v Československu po válce vyskytlo, bylo zcela opotřebováno.

Humbery byly co by imperialistický nástroj moci vyřazeny na počátku 50. let spolu s dalšími západními vozidly ve výzbroji československého vojska. Armáda tak byla v závěru 40. a počátkem 50. let fakticky bez jakýchkoli obrněných vozů.

V poválečných letech několik obrněných vozů u nás vyvíjely Škoda a Tatra. Program vývoje nového domácího lehkého obrněného vozu se dočkal schválení 31. března 1952.

Jeho koncepce měla vycházet z tehdy nového podvozku Tatra T 805, lehké univerzální platformy, která se stala základem mnoha variant včetně nákladních a dodávkových, všechny s vynikajícími terénními schopnostmi díky své světlé výšce.

Dalším požadavkem bylo, aby vůz byl v kategorii 3,5 až 4 tuny a byl pancéřován stejně jako starší sovětský BA-64 6 milimetrů silnými ocelovými pláty. Ty by sice chránily vozidlo a jeho posádku pouze proti střelbě z ručních zbraní, ale to bylo podle portálu Armored Warfare považováno za dostatečné.

„Vozidlo mělo být poháněno motorem Tatra T 603 a vyzbrojeno dvěma kulomety DT, ráže 7,62 milimetrů. Jedním umístěným v korbě a druhým v malé věži,“ píše se na Armored Warfare.

Jako vývojář vozidla byla vybrána společnost Automobilové závody z Mladé Boleslavi. Zde se zrodil projekt pod označením Š-971 - Jarmila, někdy též uváděný jako OA Š-971, kde OA je zkratka pro obrněný automobil. V něm byl motor umístěn vzadu. Vůz měl být, podle textu na webu Tatra 805 Historic Team, navržen pro tříčlennou posádku.

Předběžná projektová dokumentace spolu s maketou malého rozsahu byla hotová 3. prosince 1952, ale zástupci tankového vojska byli přesvědčeni, že by bylo lepší používat náklaďák Tatra T 805 tak jak je, tedy s motorem vpředu a přidat mu jako výstroj pancéřové pláty.

Jejich nápad se ale ukázal být podstatně horší, než navrhovaly Automobilové závody. Podařilo se jim ale způsobit několikaměsíční zpoždění, než byla v červnu 1953 definitivně schválena varianta s motorem vzadu pro další vývoj. V tomto okamžiku dostal projekt své oficiální kódové jméno Jarmila.

Vývoj obrněného vozu Jarmila byl ale pomalý, především pro to, že neustále docházelo ke změnám jeho vojenských požadavků. Nakonec byly objednány tři prototypy. První byl postaven v roce 1954 a prošel továrními a vojenskými zkouškami. Další dva byly vznikly v následujícím roce a byly testovány v létě 1955.

Při testech se objevil největší problém, kterým bylo přehřívání motoru. Chladicí systém sice byl u dvou pozdějších prototypů několikrát vylepšován, ale vývoj trval až do začátku srpna 1956, kdy stejně ještě nebylo jasné, zda vylepšené chlazení bude opravdu fungovat.

Vzhledem k vývojovým problémům se armáda rozhodla projekt už v květnu 1956 zrušit. Dva z prototypů měly být uskladněny až do roku 1958. Jeden se používal jako nový demonstrátor bezzákluzového kanónu ráže 82 mm v roce 1957. Poslední stopa o prototypech Jarmila končí v roce 1961. Poté byly sešrotovány. Jenže, situace kolem průzkumných jednotek, které měly být vhodnými obrněnými automobily zejména vybaveny, to neřešilo. V té době používaly pouze motocykly.

Objevily se proto snahy nahradit zrušený projekt Š-971 něčím jiným. Preferovaným řešením opět bylo použití podvozku Tatry 805, tentokrát však s motorem vpředu.

Objevilo se několik nápadů, nicméně program dostal solidní obrysy až v červnu 1957, kdy tehdejší generálmajor Jiří Mastný navrhl lehký obrněný vůz vyzbrojený dvěma 82 milimetrovými bezzákluzovými kanóny na podvozku T 805. Škodovy závody v Plzni, v letech 1952 až 1959 přejmenované na Závody V. I. Lenina už vyráběly nákladní vozy Tatra 805 a myšlenkou bylo, že po skončení civilního výrobního programu se v závodě prostě začne montovat jeho obrněná varianta. 5. listopadu 1957 byl oficiálně schválen plán na výrobu obrněného vozidla pro rok 1958.



Tatra Kopřivnice byla na základě návrhu požádána o konstrukci vozidla a prototyp byl pod Mastného dohledem postaven v dubnu 1958. Vozidlo bylo označeno jako Tatra T 811, známější je však pod projektovým označením OA-82 Jarmila II.

Prototyp Jarmila II vážil 3,1 tuny, byl 4 metry dlouhý, 1,95 metru široký, 1,85 metru vysoký a měl čtyřčlennou posádku. Světlá výška vozidla byla 40 centimetrů. Poháněl jej vylepšený benzinový motor Tatra T603 V8, díky němuž měl, jak se lze dočíst na webu Válka.cz maximální rychlost až 80 kilometrů v hodině.

Pancéřován byl 12milimetrovými ocelovými pláty vpředu a 6 milimetrovými na bocích. Nejzajímavější částí však byla výzbroj, kterou tvořily dva bezzákluzové kanóny vz.59 ráže 82 milimetrů, instalované na malé otočné věži. Oba kanóny mohly střílet buď protipancéřovou municí schopnou prorazit 220 milimetrů nebo vysoce výbušnými náboji pro boj s měkkými cíli.

Prototyp OA-82 Jarmila II byl úspěšně testován, ale vozidlo se bohužel stalo obětí nepříznivých okolností své doby. Přestože byl kvalitní, Tatra jako jeho možný výrobce podle portálu Armored Warfare Fandom argumentovala tím, že prostě nemá žádnou volnou výrobní kapacitu, protože je plně zaneprázdněna pracemi na jiných projektech.

Přípravy na sériovou výrobu OA-82 byly zrušeny 4. února 1959, čímž byl zcela ukončen domácí vývoj obrněných vozů. Potřeby armády byly vyřešeny urychleným dovozem 124 sovětských lehkých obrněných průzkumných vozidel BRDM-1 kolem roku 1960. Tato vozidla ale sloužila pouhých pět let, než byla v roce 1965 nahrazena OT-65 maďarského původu.

Pokud jde o prototyp Jarmila II, ten se nedochoval a nejspíš skončil ve šrotu. Při vojenských akcích v České republice je však občas k vidění i nadšenci z řad fanoušků militárií vyrobená replika.

Generálmajor technického vojska Československé lidové armády Jiří Mastný se narodil v Mladé Boleslavi. Po skončení II. světové války vstoupil do armády. Portál wikipedia uvádí, že mezi roky 1945 a 1946 absolvoval školu pro důstojníky dělostřelectva v záloze. Osobně navrhl a vedl vývoj lehkého obrněného vozu OA-82 Jarmila II (Tatra T 811).

Vedl také komisi pro odzkoušení a prověření prototypu Pragy V3S. Ve věku 31 let byl 6. května 1955 povýšen do hodnosti generálmajora! V roce 1960 byl převelen do Olomouce jako náčelník Automobilového opravárenského závodu. Byl předsedou oddílu boxu TJ RH Olomouc. Angažoval se i v automobilovém sportu. Zemřel ve věku 48 let v Olomouci.