Pomalá, poruchová a přesto oblíbená. Co si ale o Škodě 120 mysleli Britové?

Vozy Škoda 105 a Škoda 120 patřily dlouhá léta k nejrozšířenějším automobilům na československých silnicích, své místo si ale dokázaly najít i v zahraničí. Přestože dnes působí technicky jednoduše, ve své době představovaly důležitý exportní artikl mladoboleslavské automobilky a prodávaly se dokonce pod různými názvy napříč Evropou i Kanadou Škoda 105/120 se začala vyrábět v roce 1976. Byla poslední s koncepcí vše vzadu, tedy s motorem uloženým za zadními sedačkami a pohonem zadních kol. Tato technika se poprvé začala používat již v roce 1964 pro typ 1000 MB. Následně ji převzala Škoda 100 a nakonec tato modelová řada. Teprve Škoda Favorit, která byla dokončena těsně před pádem komunistického režimu, dostala jiný typ pohonu.

O tom, že Škoda 742, která se v Mototechně prodávala s označením Škoda 105 nebo 120 v závislosti na kubatuře motoru, není úplně výdobytkem moderní techniky asi ve své době věděli v Mladé Boleslavi i ti nejméně bystří vrátní a uklízečky.

Přesto se ji tehdejší podnik zahraničního obchodu Motokov snažil vyvážet do všech možných zemí, odkud mohly do republiky přijít nedostatkové takzvané tvrdé měny.

Někdy se také tento vůz musel přejmenovat. Například ve Francii slabší verze 105 musela dostat na konec další nulu, protože označování typů aut s číslovkou nula uprostřed měl už dávno zaregistrován Peugeot. Mimochodem stejný problém svého času řešila také značka Porsche. Slavný typ 911 se totiž měl jmenovat 901.

Ve Velké Británii se tato nová Škoda prodávala pod jménem Estelle. To se dá přeložit jako hvězda. Hvězdou se tam však tento vůz rozhodně nestal, i když nějací zákazníci se pro něj, hlavně kvůli nízké ceně samozřejmě rozhodli.

Jako novinku na trhu se ji v srpnu roku 1977 rozhodli otestovat také redaktoři renomovaného časopisu Autocar. A tuto recenzi, na kterou po čase upozornilo slovenské vydání Autobildu si v Mladé Boleslavi nepochybně za rámeček nedali.

Novodobý test modernizované verze tohoto vozu přináší následující video:

Redaktoři Autocaru ve svém článku napsali, že auto je sice možné zneužít a pak ho zruční řidiči můžou v zatáčkách používat způsobem, který je až komicky zábavný. Ovšem současně vyvolávající obavy v ostatních účastnících silničního provozu. A navíc, takové ježdění lze doporučit jen těm, kteří mají více řidičských schopností než běžní motoristé.

Podle Autocaru spočíval problém v řešení zadních kyvných polonáprav na podélných kyvných ramenech. To pak mohlo v zatáčkách vést k tomu, že původní nedotáčivost se změnila v prudkou přetáčivost. Pokud na ní řidič nebyl schopen bleskurychle zareagovat a otočit volantem na druhou stranu, hrozil nekontrolovatelný smyk a havárie.

Po dalších testech a stížnostech motoristů se tímto problémem aut z Mladé Boleslavi začalo údajně zabývat také britské ministerstvo dopravy a nechalo provést vlastní testy. Závěrečná zpráva pak konstatovala, že auto neporušuje žádné závazné předpisy, ale má tendenci při určitých manévrech přecházet do prudké přetáčivost. Tedy se oficiálně potvrdilo to, co zjistili redaktoři Autocaru. Na mokré vozovce se to dělo již při rychlostech kolem 60 kilometrů v hodině.



Škoda se nejprve zdráhala, ale nakonec přepracovala podvozek u vrcholného provedení 120 GLS. Ten měl vyšší výkon než běžné verze 120 L (58 oproti 52 koním). Pro ostatní verze si pak zájemci mohli za 150 Liber koupit speciální „handling kit". Definitivně tento problém u Škody 742 vyřešil až facelift, při kterém se mimo jiné zvětšil rozchod kol.

Škody 105 a 120 samozřejmě přinášely řidičům i jiné typy problémů. Například se v létě a při pomalé jízdě v kolonách přehříval motor. Šnekové řízení bylo nepřesné, přední blatníky velmi rychle podléhaly korozi a zadní bubnové brzdy měly nesouměrný účinek.

V Kanadě se pak sem dovážené Škody této řady staly předmětem jednoho z prvních emisních skandálů. Při oficiálním testu náhodně vybraného auta se totiž zjistilo, že ve výfukových plynech je více škodlivých látek než kolik připouštějí normy. Hrozilo, že se zde obchod zcela zastaví a dokonce se budou muset do Československa vrátit všechna dovezená auta.

Nakonec se to podařilo vyřešit až díky nalezení vhodného typu katalyzátoru a výrobě výfukových dílů z nerezové oceli. V tuzemsku ale samozřejmě Škody otravovaly ovzduší i nadále.