Stojí-li motorista před svým poškozeným vozidlem, které mu naboural druhý řidič, často neví, jak postupovat, aby své vozidlo uvedl opět do původního stavu.
Ocitne-li se řidič v roli poškozeného při jím nezaviněné dopravní nehodě, s furiantským zvoláním "já na to mám" často nevystačí, zvlášť pokud má na mysli svůj nárok na náhradu vzniklé škody. Paragrafy, které tuto problematiku řeší, jsou pro mnohé motoristy až zbytečně zakroucené a vědět přesně, co všechno se skrývá za větou "v pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se hradí skutečná škoda", může být problémem i pro nejednoho odborníka. Proto je aktualizovaný Znalecký standard č. I/2005, který usnadňuje a hlavně výrazně zprůhledňuje stanovení skutečné škody na vozidle, vítaným pomocníkem nejen pro motoristy, ale i pro pojišťovny.
Škoda, kterou jsem nezavinil já
Stát se v dnešním silničním provozu účastníkem dopravní nehody, to není bohužel neobvyklá záležitost. Přesto když motorista stojí před svým poškozeným vozidlem, které mu poškodil druhý řidič, často neví, jak má postupovat, aby své vozidlo uvedl opět do původního stavu. Zjistit, na koho se má se žádostí o úhradu své škody obrátit, takový problém není. Pokud má totiž motorista sjednáno na své vozidlo havarijní pojištění, může si vybrat, zda se obrátí na pojišťovnu, u které má toto pojištění sjednáno, nebo na pojišťovnu, u níž má viník nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Nemá-li motorista poškozené vozidlo havarijně pojištěno, má jedinou možnost, a to požadovat úhradu škody na svém vozidle z povinného ručení viníka. Škodu proto musí oznámit pojišťovně, kde má toto pojištění viník sjednáno. V tomto případě odpovídá výše náhrady poškozenému motoristovi vždy tzv. skutečné škodě na vozidle. A právě k určení její výše slouží mimo jiné Znalecký standard.
Znalecký standard
Znalecký standard č.I je publikace skrývající v sobě ucelený metodický postup pro ocenění motorového vozidla a pro stanovení výše škody, která na vozidle vznikla například v důsledku havárie. Autoři této publikace působí v Ústavu soudního inženýrství v Brně. Tento ústav se znaleckou činností zabývá nepřerušovaně dlouhou řadu let a právě na základě zkušeností nabytých mnohaletou praxí mohli autoři na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století vytvořit základ Znaleckého standardu č. I. V průběhu následujících let práce na standardu pokračovala, a vývoj techniky a technologií souvisejících s vývojem motorových vozidel se tak odrazil v jeho průběžné novelizaci. Zatím poslední a co do svého rozsahu největší novelizací standardu je jeho verze, která vstoupila v účinnost počátkem letošního roku pod označením Znalecký standard č. I/2005.
Realita na papíře
Aktualizace standardu odráží současnou situaci na trhu s motorovými vozidly, zejména při jejich opravách. V současné době se cena opravy do značné míry odvíjí od stáří opravovaného vozu. S přibývajícím stářím jsou při jeho opravách ve stále větší míře využívány kvalitativně rovnocenné náhradní díly namísto dílů originálních, dodávaných přímo výrobcem vozidla. Trh si tak sám vytvořil nový pojem - "obvyklé náklady na opravu". To obvyklé náklady na opravu vozidla, které klesají s jeho stářím, se promítly do standardu a z něho vyplývajícího stanovení skutečné škody na vozidle, kterou hradí pojišťovna v rámci povinného ručení. Při výpočtu náhrady plnění od pojišťovny je zohledněna skutečnost, že starý díl je nahrazován dílem novým. A pokud je stáří vozidla, respektive vyměňovaného dílu, takové, že při jeho náhradě v servisu by byl běžně použit nikoliv díl originální, ale díl kvalitativně rovnocenný, je majiteli poškozeného vozidla hrazena částka odpovídající ceně tohoto náhradního dílu. Smyslem celého výpočtu pojistného plnění za poškozené vozidlo je uhradit motoristovi náklady na opravu jeho vozidla v takové výši, jež plně odpovídá nákladům na opravu, které jsou běžné na našem trhu při opravě vozidla srovnatelného typu a stáří. Znalecký standard současně neopomněl ani skutečnost, kdy po nehodě dojde k snížení prodejní ceny na trhu s ojetými vozidly. K tomuto stavu dochází u nových vozidel, jejichž oprava poškození vyžaduje radikální zásah do skeletu karoserie vozidla.
Latina nákladů na opravu
Ze strany pojišťoven je novelizovaný standard vítán právě pro skutečnost, že odráží výše uvedenou realitu na trhu oprav motorových vozidel. Jejich pracovníci tak dostali do rukou objektivní nástroj pro výpočet pojistného plnění. Takto stanovené pojistné plnění umožní poškozenému vlastníkovi motorového vozidla za obdrženou náhradu z pojišťovny opravit své vozidlo bez nároků na vlastní peněženku. Neocenitelnou předností standardu je i fakt, že nevzešel z dílny některé z pojišťoven, ale byl vydán nezávislou institucí s vysokým kreditem mezi odbornou veřejností. Novelizovaný standard se tak jistě stane hrází proti dlouhým soudním tahanicím o výši náhrady škody, protože je využíván nejen pojišťovnami, ale i soudními znalci a v podstatě celou odbornou veřejností. Díky standardu se mnohem snadněji najde společná řeč mezi pojišťovnou a motoristou.
Znalecký standard č. I/2005 je latinou v problematice stanovení nákladů na opravu vozidla. Na rozdíl od skutečné latiny není však jazykem mrtvým, ale vzhledem ke své schopnosti pružně reagovat na dnešní realitu jde o jazyk živý a plně současný.
Jistota je věcí volby
Určení výše škody na vozidle je však pouze jednou stranou mince pro výplatu pojistného plnění z povinného ručení. Druhou stranou je určení právního základu pro výplatu plnění, tj. stanovení viníka nehody. Stanovení viníka je totiž často velmi komplikované, zvláště v případech, kdy dopravní nehodu nevyšetřovala policie. A že se to neděje zřídka, o tom svědčí rozdíl v počtu dopravních nehod, které policie šetřila, a sumy škodních událostí likvidovaných pojišťovnami. Tento rozdíl se navíc může díky připravované změně zákona o provozu na pozemních komunikacích ještě zvětšit. Proto je na volbě každého motoristy, zda se rozhodne sjednat pro své vozidlo i havarijní pojištění a zbavit se starostí s prokázáním viny řidiče druhého vozidla na vzniku dopravní nehody, respektive přenést tuto starost na pojišťovnu. Pojistné plnění v případě avarijního pojištění pak vždy dpovídá pojistným podmínkám, které si motorista s pojišťovnou sjednal.