Falešný pocit bezpečí: Tempomaty mohou zvyšovat riziko nehod, varují vědci

Moderní auto se bez různých asistentů již prakticky neobejde. I když mají řidičům pomáhat a zvyšovat bezpečí, ne vždy to platí beze zbytku. Důkazem může být studie nizozemských vědců, kteří přišli s tvrzením, že využití adaptivního tempomatu zvyšuje pravděpodobnost nehody až o osm procent. Klasický tempomat pak podle vědců zvyšuje možnost nehody o 12 procent. Systémy asistovaného řízení v moderních vozech přitom slibují řidičům větší bezpečnost a menší stres za volantem. Nová studie nizozemských vědců však ukazuje, že to nemusí platit vždy. Podle shromážděných dat totiž adaptivní tempomat může paradoxně zvýšit riziko nehody. Jsou však i asistenti, kteří rizikům nehody předcházejí.

„Analýza dat ukázala, že nejlépe si ze všech asistentů vede asistent pro kontrolu jízdy v pruzích (-19,1 procenta), systém monitorování řidiče (-14 procent), následované automatickým nouzovým bržděním (-10.7 procent),“ stoji ve studii vědců.

Standardní tempomat byl spojen s 12 procenty zvýšením rizika nehody, zatímco adaptivní tempomat jej zvýšil o 1,8 procenta. Některé údaje ukazovaly na ještě vyšší, tedy osmi procentní nárůst nehod spojených s adaptivním tempomatem.

Výzkumníci, kteří ve své studii zkoumali 28 automatizovaných asistenčních systémů - od jednoduchých informačních prvků jako monitorování tlaku v pneumatikách, přes systémy kamer a navigace, upozornění na mrtvý úhel, až po aktivní bezpečnostní technologie, jako je automatické nouzové brzdění, číslo u tempomatů připisují rozptýlení řidiče, protože spoléhání se na tempomat snižuje aktivní zapojení do řízení, což vede k pomalejším reakcím a sníženému situačnímu povědomí.

Vědci upozorňují také upozorňují, že některé systémy adaptivního tempomatu nejsou schopny správně detekovat pomalu jedoucí nebo stojící objekty. Řidič se může falešně spolehnout na to, že auto zastaví samo, i když systém vůbec nouzové brzdění nemá. Tento "falešný pocit bezpečí" pak může vést k nehodám.

„V obou případech se z dobrého sluhy může v mžiku stát špatný pán. U klasických tempomatů sice může člověk předvídat, že se třeba blíží zatáčka, ale to automat neví a může do ni klidně vlítnout v předem nastavené rychlosti. Podobné to může být i v případě adaptivních tempomatů,“ míní Igor Sirota z Ústředního automotokulbu České republiky.

Někteří řidiči si také podle něj neuvědomují, že tempomaty jsou mnohdy aktivní až od určitých kilometrů v hodině, většinou 50.

Vědecká studie také připomíná, že žádné asistované systémy nemohou nahradit plnou pozornost řidiče. I když mohou pomáhat, odpovědnost za bezpečnost na silnici vždy zůstává v rukou toho, kdo sedí za volantem.

• Klasický tempomat: Udržuje nastavenou rychlost. Do kopce sám přidá, z kopce sám ubere, ovšem z prudšího kopce nedobrzdí. Až na výjimky neumí klasické tempomaty pracovat s brzdami, zpomalit na nastavenou rychlost umí pouze tak, jak jim to dovolí brždění motorem.
• Adaptivní tempomat: Má nastavenou rychlost tak jako ten základní, pokud ovšem před vozem jede jiné auto, udržuje rychlost a nastavený odstup podle něj. Jakmile vpředu jedoucí auto odbočí nebo přejede do jiného pruhu, sám opět zrychlí na nastavenou rychlost.