Nejlepší lehký tank své doby prvorepubliková armáda nikdy nevyužila

Lehký tank LT vz.38, vyvinutý v Československu, byl ve své době považován za špičku vojenské techniky. Přestože se do československé armády nedostal, německý Wehrmacht jej ale rychle zařadil do své výzbroje. Tank se tak stal významnou součástí německých vojenských operací během II. světové války. Němcům se tank osvědčil jak v Polsku na začátku války v roce 1939, tak i ve Francii v roce 1940 a na Balkáně na jaře 1941. Zúčastnil se i v vpádu do tehdejšího SSSR v červnu 1941.

Vzhledem k rychlému vývoji obrněné techniky během válečných let však poměrně rychle zastaral.  Při střetech se stále narůstajícími počty tanků T-34 se ale ukázalo, že LT vz.38 měl už v roce 1942 jen omezené možnosti.

Pod německou taktovkou se vyrobilo v letech 1939–1941 několik sérií s vylepšeným pancířem a pod označením PzKpwf.38(t), aby v roce 1942 byla výroba tohoto tanku ukončena. Ještě v roce 1942 byla nově vyrobenými tanky vyzbrojena 22. tanková divize, která byla v témže roce zničena u Stalingradu. V tomtéž roce také Wehrmacht trvale ztratil celkem 429 tanků PzKpwf.38(t).

Poté, co byla výroba tanků ukončena, pokračovala ale výroba korby a podvozku, který se v dalších letech stal základem pro mnoho odvozených a přestavovaných typů zbraní, zejména samohybných děl a stíhačů tanků, jako byly modely Marder nebo Hetzer.

Tank LT vz. 38 byl vyvinut z tanku TNH, což byla původně pokusná verze, která se ve vylepšených modifikacích prodávala i do zahraničí. Úkolem nového tanku bylo, podle portálu wikipedia nahradit model LT vz. 35, jehož složitý podvozek trpěl značnou poruchovostí.

Vývoj nového lehkého tanku byl zadán v roce 1937. Zatímco Škoda nabídla vylepšenou verzi typu LT vz. 35, což bylo přesně to, co armáda nechtěla, ČKD přišla s vývozním tankem TNH-S a po drobných úpravách jej nabídla pod označení TNHP. Na armádní představitele udělal tank TNHP dobrý dojem a po několika kosmetických změnách byl přijat do výzbroje pod názvem lehký tank vzor 38 (LT vz. 38). Uvádí to v publikaci Praga LT vz.38 (MBI – Miroslav Bílý, 2002) autoři Vladimír Francev a Charles Kliment.

První armádní objednávka činila 150 kusů. K jejímu předání československé armádě ale nikdy nedošlo. Němci si pod 15. březnu 1939 všech 150 strojů vyzvedli přímo v závodech a zařadili do své výzbroje.

Po okupaci byla nejdříve výroba na nějaký čas zastavena, nicméně znovu se v ČKD, teď už přejmenované na BMM – Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG, rozběhla, protože Německo projevilo o na svou dobu vysoce kvalitní lehký tank velký zájem. Celkově si objednalo dalších 1 396 tanků. Dostalo se mu německého označení Panzerkampfwagen 38(t), zkárceně PzKpwf.38(t), respektive SdKfz 140.

V době své největší „slávy“ měl tank LT vz. 38 podle portálu Fronta vyváženou palebnou sílu, pancéřování i pohyblivost. „Byl jednoduchý na údržbu a vysoce spolehlivý. Podvozek se skládal ze čtyř velkých pojezdových kol potažených pryží, každá dvojice pojezdových kol byla samostatně zavěšená a odpružená listovými pery. Výzbroj tvořil kanón Škoda A7 ráže 37 mm a dva těžké kulomety vz. 37 ráže 7,92 mm. Kanón mohl na 500 metrů při kolmém dopadu střely prorazit 38 milimetrů silný pancíř,“ píše se na portálu Fronta.



Generálu Guderianovi československé lehké tanky pomohly k porážce Polska, Belgie a Nizozemska. Dalšího útoku, tentokrát na Francii v roce 1940 se účastnilo 231 kusů těchto tanků. Ty také byly při tom, když Německo při operaci Barbarossa zaútočilo 22. června 1941 na SSSR.

Zde se ale časem projevila slabina, kdy nebylo možné nainstalovat do věže tanku výkonnější kanón. Proti silnějším tankům, jako byla třeba T-34, stávající výzbroj již nestačila. Druhou slabinou se paradoxně stala kvalita tanku.

Ta totiž vedla k tomu, že byl nasazován v roli středního tanku do střetného boje s protivníkovými tanky, na kterou ale nebyl určen. Čelní pancíř se sice v poměru k jiným lehkým tankům jevil jako velmi odolný, ovšem zásah výkonnější municí vedl k jeho popraskání a další zásah pak byl totálně zničující.

Stroje byly též exportovány do států, které byly satelity Třetí říše. Např. 74 kusů označovaných jako LT-38 odebral samostatný Slovenský štát, další tanky byly dodány do Rumunska, Maďarska a dalších zemí.

• Ausf. A (Ausf. znamení Ausführung - provedení) vyráběn od 22. května 1939 do 23. listopadu 1939. Tanky byly vybaveny německými radiostanicemi FuG 2 nebo FuG 5. Celkem vyrobeno 150 tanků série A.
  
• Ausf. B - v červnu 1939 Němci u BMM objednali dalších 325 tanků, objednávka byla rozdělena do tří sérií. Série B se vyráběla od ledna do května 1940 v počtu 110 tanků.
  
• Ausf. C se vyráběl od května do srpna 1940 a bylo vyrobeno 110 kusů. Pancéřování přední desky korby bylo zvýšeno z původních 25 mm na 40 mm.
  
• Ausf. D se vyráběl od září do listopadu 1940 v počtu 105 kusů a víceméně se nelišil od Ausf. C. Na konci roku 1939 Němci objednali dalších 275 tanků a na začátku roku 1940 dalších 250.
  
• Ausf. E se vyráběl od listopadu 1940 do května 1941 a bylo vyrobeno 304 kusů. Podstatnou změnou bylo zesílení čelního pancíře korby i věže na 50 mm. Boční stěny byly zesíleny na 30 mm.
  
• Ausf. F se vyráběl od května do října 1941 a bylo vyrobeno 250 kusů.
  
• Ausf. S (S znaměná Schweden). Jedná se o tanky původně určené pro Švédsko, které ale zabavila německá armáda. Nasmlouváno bylo 90 tanků. Tanky německá armáda převzala mezi květnem a říjnem 1941.
  
• Ausf. G -  v roce 1941 Waffenamt objednal další dvě série tanků PzKpfw 38(t) po 500 vozech. Série G byla nakonec poslední, vyráběla se od října 1941 do června 1942 a bylo dokončeno celkem 306 tanků.

Celkem bylo, podle textu na webu Vojenského historického ústavu Praha vyrobeno 1 396 tanků pro Wehrmacht a 37 pro slovenskou armádu.

Po druhé světové válce ještě sloužilo 31 tanků pod označením LT 38/37 v československé armádě.

Za vznikem lehkého tanku LT vz.38 stála osobnost Alexeje Surina, šéfkonstruktéra továrního oddělení vývoje pásových obrněných vozidel ČKD v pražských Vysočanech. Celým jménem Alexej Michailovič Surin byl strojní inženýr a konstruktér rusko-ukrajinského původu, bývalý důstojník carské armády. Je také uváděn jako konstruktér hojně využívaných typů lehkých tanků LT vz. 34, vz. 35, vz. 38 či třídy AH-IV.

Studoval polytechniku v Kyjevě, ale kvůli vypuknutí I. světové války přešel na Vojenskou dělostřeleckou školu, kterou zakončil jako podporučík carské armády. V roce 1918 se ještě pokusil dokončit svá inženýrská studia, ovšem v následujícím roce studium přerušil, aby se přidal v nově rozpoutané ruské občanské válce k bělogvardějské armádě v boji proti vojskům bolševiků, v řadách Děnikinovy armády.

Po jejím rozbití, v polovině roku 1919, se přidal k armádě generála Wrangela a zúčastnil se jejího stažení na Krym. Poté odešel do exilu, přičemž jaho první cesta vedla do Turecka. Odtud se přes Jugoslávii dostal do nově vzniklého Československa, kde se usadil a bylo mu umožněno dokončit inženýrské vzdělání, které na Fakultě strojní ČVUT dovršil na jaře roku 1923.

Práci potom našel v ČKD, kde se věnoval vývoji zbraní. V roce 1948 byl za svůj přínos v podobě jím konstruovaných tanků pro švédskou armádu na švédském velvyslanectví v Praze dekorován Řádem Vasovým, jedním z nejvyšších švédských státních vyznamenání.

Před odchodem do důchodu pracoval v ČKD v oddělení pístových kompresorů. Stal se terčem vyšetřování StB. Po odchodu do důchodu trávil čas na své letní chatě v Čerčanech na řece Sázavě, kde 6. dubna 1974, ve věku 77 let zemřel. Podrobně životní osudy Alexeje Surina popsal historik Ivo Pejčov v časopisu Historie a plastikové modelářství (č. 9, ročník 2005).



Motor: Řadový, čtyřdobý, kapalinou chlazený zážehový šestiválec, SV. Výkon: 93 kW (126 k) obsah:7 754 kubických centimetrů. Hmotnost: 8 800 kilogramů. Maximální rychlost: 42 kilometrů v hodině na silnici, 25 kilometrů v hodině v terénu. Akční rádius: 210 kilometrů. Pancéřování: od 8 do 25 milimetrů. Výzbroj: kanón Škoda A-7, ráže 3,7centimetru ÚV vz. 38, 2 těžké kulomety ZB vz. 37. Osádka: 4 muži. Výrobce: Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD), a.s., automobilní oddělení Praga, Praha.