Stačí malý ťukanec a hlava bolí celý život. Jak zamezit opěrkovému syndromu?

Člověk, který sedí v autě bez hlavových opěrek, by mohl při nárazu zezadu utrpět vážnou újmu na zdraví již v rychlosti kolem devíti kilometrů v hodině. Pokud vozidlo opěrky má, pak by měl bez zranění přestát i náraz v rychlosti 25 kilometrů v hodině. Kvalitu opěrek hlavy v moderních vozidlech v Česku testují v laboratoři TÜV SÜD v Bezděčíně u Mladé Boleslavi. Byli jsme u toho. Pro člověka, který se dívá pouhým okem, je celý děj takřka nepostřehnutelný. A to katapultovací zařízení narazí do mechanismu s upoutanou sedačkou a na ní figurínou v rychlosti pouze 25 kilometrů v hodině.

Při sledování zpomalených záběrů ze speciálních kamer je ale zřejmé, že hlava, tělo i nohy nejprve po nárazu směřují dozadu, aby se následně vymrštily směrem dopředu. „Při autonehodách způsobených nárazem zezadu hlava cestujícího vykoná během zlomku vteřiny extrémní pohyb dozadu a následně dopředu, přičemž dojde k prudkému esovitému prohnutí krční páteře,“ vysvětluje primář Tomáš Fořt z pražské kliniky Fortmedica.

Na to, jak vypadá zařízení zkušebny a průběh testu se můžete podívat do naší fotogalerie

Právě kvůli tomuto charakteristickému pohybu je úraz v anglofonních zemích znám pod pojmem „whiplash syndrom“ neboli syndrom švihnutí bičem. Postižený člověk podle něho nemusí po nehodě třeba několik týdnů na sobě nic poznat. „Příznaky v podobě bolestí hlavy, krční páteře, problémů se zrakem, závratí, ztráty rovnováhy či psychických potíží se totiž mohou projevit až opožděně.

U některých pacientů se objeví nespavost, mravenčení v končetinách nebo závratě, a až při doptání se ukáže, že měli před půl rokem autonehodu a nosili límec,“ říká primář kliniky Fortmedica.

Test, který má prokázat, že ten konkrétní typ sedačky a opěrky zajišťuje dostatečné bezpečí, provádějí specialisté ve zkušebně TÜV SÜD. Vybudování haly se speicálním zařízením přišlo na miliony eur. Samotný katapult, který díky tlaku oleje bleskurychle vystřelí půldruhého metru dlouhý píst simulující náraz do vozidla, je instalován na betonové vaně, která je izolována i vůči seismickým otřesům.

Nachází se v areálu společnosti TÜV v Bezděčíně v Mladé Boleslavi, kde probíhají třeba také zkoušky airbagů nebo odolnosti jednotlivých částí karosérie. Umí zde simulovat také boční nárazy, v čemž jsou unikátní.

Standarní zkoušky odolnosti opěrek hlavy probíhají v rychlosti 16 kilometrů v hodině, neboť tak to stanoví předpisy pro výrobce aut. Ovšem nezávislá organizace EuroNCAP, která pak jednotlivým modelům aut vystavuje bezpečnostní vysvědčení v podobě hvězdiček (maximum je pět) vyžaduje rychlost 25 kilometrů v hodině. A protože řada výrobců si zakládá na tom, aby jejich typ vozu měl ono pětihvězdičkové hodnocení, nechávají si udělat test i při této rychlosti.

Podle dokumentu Evropské rady pro bezpečnost dopravy (ETSC) jsou poranění krční páteře způsobená dopravními nehodami stále častějším problémem. Jednak patří k nejčastějším nahlášeným zraněním, zároveň představují vysokou finanční zátěž pro celou společnost. Poranění krční páteře při srážce zezadu utrpí ročně až milion evropských občanů a vyplacená pojistná plnění z těchto nehod se šplhají k 10 miliardám eur ročně," informovali nás představitelé TÜV SÜD.

Podle oficiálních statistik tvoří zranění krční páteře z automobilových nehod zhruba 70 procent všech událostí vedoucích k invaliditě. Čtyři z pěti takových zranění navíc vznikají při nárazu zezadu. Rychlost přitom nemusí být vůbec vysoká - nějakých 10-30 kilometrů v hodině. Typickým případem je, když auto vpředu náhle zastaví před nějakou přepážkou nebo na červenou a další vzadu to neubrzdí.



Že jde o rozšířený úraz, potvrzuje i mluvčí Kooperativy Milan Káňa, který uvádí, že pojišťovna u nás ročně eviduje kolem 1700 případů poranění krční páteře způsobených autonehodou.

Testování v Bezděčíně samozřejmě neprobíhá na lidech, ale na speciálních figurínách osazených senzory. Figuríny mají nejrůznější velikosti i hmotnosti a stojí opravdu hodně. Běžná pro základní typy testů stojí desítky tisíc eur, ta nejdokonalejší pak má cenu přesahující 1,5 milionu eur. Každá navíc vydrží jen určitý počet testů, pak se musí odeslat k přezkoušení a opětovnému seřízení.

V Bezděčíně, jako jedni z mála na světě, umí otestovat sedačky a opěrky nejen pro řidiče a předního spolujezdce, ale i ty ve druhé či třetí řadě. Podle Filipa Novotného, vcdoucího zdejší laboratoře, se sedačky i opěrky u prakticky všech výrobců z hlediska bezpečnosti stále zlepšují.

Jenže, ani sebelepší sedačka nezajistí bezpečnost, pokud nebude správně nastavená. „Obecně platí, že čím kratší dráhu hlava během nárazu vykoná, tím menší je riziko zdravotních následků,“ říká Filip Novotný a dodává, že je žádoucí sedět vzpřímeně s opěrkou ve výšce hlavy a co nejblíže k ní. Naopak nejvíce riskují řidiči, kteří si opěradlo příliš položí. „Na snímcích z testů pak vidíme to, čemu u figurín říkáme žirafí krky," vysvětluje.