Nejméně mrtvých od roku 1961. Přesto jsou české silnice stále nebezpečné

Počet obětí dopravních nehod v Česku loni klesl na nejnižší úroveň od roku 1961, přesto na silnicích zemřelo přes 400 lidí. Co stojí za tímto poklesem, proč jsou stále problémem alkohol, drogy a nepozornost řidičů a jak může bodový systém či inspirace ze zahraničí pomoci zvýšit bezpečnost silničního provozu? Přinášíme rozhovor o statistikách nehod, agresivitě na silnicích i o tom, kde má Česko stále zásadní rezervy. V loňském roce zemřelo na silnicích 421 lidí. Jak to hodnotíte?
Je to nejlepší výsledek od roku 1961. Pořád je to víc než 400 mrtvých. Bavíme se o zemřelých do 24 hodin po nehodě. Do těch mezinárodních statistik se budou počítat ti, co zemřou do 30 dnů po nehodě. To bude asi ještě o deset procent víc. Takže se dá předpokládat, že skutečný počet bude přes 450 usmrcených. Pořád jsou tam bohužel mrtví lidé. Jde o lidskou tragédii, utrpení. Uvádí se, že na jednoho mrtvého nebo těžce zraněného je dalších deset lidí, kteří mu byli blízcí a kteří si s sebou nesou doživotní trauma. Nemluvě třeba o existenčních problémech v případě živitele rodiny.

Co bylo hlavní příčinou poklesu počtu obětí nehod?K významnému poklesu došlo u motorkářů. V loňském roce jich zemřelo o čtyřiadvacet méně než v roce 2024. Promlouvalo se do duše prostřednictvím bezpečnostních kampaní do duše nejen jim, ale i motoristům. Kromě toho do statistik výrazně promluvil pokles počtu smrtelných nehod v Jihomoravském kraji. Dalším faktorem je však počet těžce zraněných. Ten byl v loňském roce mírně vyšší než v roce 2024. Tam bývá ta tenká pomyslná hranice mezi úmrtím nebo těžkým zraněním a řekněme, že tentokrát to vyšlo ve prospěch menšího počtu mrtvých.

Jak dál snižovat počet usmrcených při nehodách?
Myslím si, že máme hodně, hodně práce ještě před sebou. Stále je to otázka i kvality infrastruktury. Stále máme ještě dost daleko k dostavění základní dálniční sítě, je potřeba dbát na to, aby silnice měly kvalitní parametry a také kvalitní dopravní značení. To stále chybí. Stejně tak chybí koordinace uzavírek. Je potřeba udělat nějaký centrální server, kde se budou jednotlivé žádosti o uzavření komunikace scházet, poté posuzovat a povolovat tak, aby nevznikaly dopravní špunty. V neposlední řadě je potřeba zvyšovat kvalitu a zkoušení nových řidičů.

Přes dva roky funguje v Česku nový bodový systém. Osvědčil se?
Určité zlepšení na silnice přinesl, to je pravda. Na druhou stranu, pokud by to bylo na mne, inspiroval bych se německým bodovým systémem. Ten s řidiči pracuje mnohem víc.

Jak to myslíte?V Česku za vážnější delikt dostane řidič zákaz řízení třeba až na tři roky. Řada lidí však zákaz kvůli tomu, že musí živit rodinu, potřebují řídit, podnikat, poruší a dopouští se trestného činu maření úředního rozhodnutí. V Německu za hrubší delikt dostane řidič tři měsíce zákaz řízení. Zkomplikuje mu to dost život, ale nezruinuje. Příště už se má dotyčný víc na pozoru. Stejně tak se v Německu o dost pomaleji odečítají body. Trvá to i třeba deset let. Samozřejmě tu pak jsou řidiči, kteří permanentně porušují předpisy. Ale i na ně mají Němci řešení – nebezpečné chování v dopravě a za to hrozí až pět let vězení. Až deset let hrozí i třeba organizátorům ilegálních závodů.

Tím by se mohlo Česko inspirovat?
Ano. Už se na tom dokonce pracuje. V Česku je to spíše známé jako definice agresivity v silničním provozu. Pevně věřím, že se to v letošním roce podaří dotáhnout do konce. Je to mířené vyloženě na lidi, co dělají na silnicích naschvály, chtějí někomu fyzicky nebo přinejmenším emocionálně ublížit, vystrašit ho a podobně. Ty musíme umět víc potrestat.

Je něco, co vám vyloženě chybí, vadí v současném bodovém systému?
Důslednější jednání s lidmi, co jsou pod vlivem alkoholu nebo drog. V loňském roce se stalo necelých pět tisíc nehod zaviněných pod vlivem alkoholu nebo drog. To je ve státě, kde je tradiční nulová tolerance alkoholu, myslím si, hodně velké číslo. Měli bychom razantněji přistupovat k takzvaným odmítačům testů na drogy a alkohol. Takových lidí je ročně zhruba sedm tisíc, to je dvacet denně. Ti lidé, a myslím si, že jich je většina, moc dobře vědí, proč to dělají. Odmítnutí je přestupek, za který hrozí až 75 tisíc korun pokuta a zákaz řízení od 18 do 36 měsíců. Pokud by nadýchali přes jedno promile, už by to byl trestný čin, za který hrozí milionové pokuty a až tříleté vězení.

Většina smrtelných nehod se nestane v nepřehledných úsecích, ale na rovině. Proč tomu tak je?Je to většinou kvůli nevěnování se řízení, když mnoho řidičů podceňuje situaci. V Nizozemsku proběhl projekt mezi řidiči, kteří byli buď viníky nehody, nebo účastníky. Zjistilo se, že 68 procent řidičů před nehodou dělalo něco jiného, než aby plně vnímalo dění na silnici. Nejde jen o držení mobilu, ale třeba i štelování klimatizace, rádia, navigace, ale i povídání se spolujezdci. Přišlo se ale také na to, že pozornost řidiče odvádějí hovory. Čím je téma složitější, tím se řidič více mentálně odpoutal od vnímaní situace na silnici a řešil hovor. Při nehodě rozhodují desetiny sekundy.

Na rovných úsecích může také působit takzvaná dálniční hypnóza. Prostě jedete monotónní úsek, jste hodiny na cestě, nic se neděje, jen se střídá přerušovaná čára. Řidič se dostane do stavu, kdy vnímá zkresleně, co se děje kolem, ale nemůže se třeba hnout, je jakoby částečně odpojený od svého těla.

Jak se tomu dá ubránit?
Důležité jsou bezpečnostní přestávky. Kromě toho je dobré neustále tikat očima čili neustále sledovat dění nejen před autem na silnici, ale i ve zpětných zrcátkách, kouknout se třeba na obláček.