Gazík dobyl silnice východního bloku. Zahrál si i v hollywoodském megafilmu

V minulosti jsme jej vídali na našich silnicích denně. Přesto, že byl zkonstruován výhradně pro vojenské účely, našel skvělé uplatnění i v civilním sektoru. Vůz GAZ 69, lidově nazývaný gazík, byl používán snad v každém tehdejším státním podniku. Jezdil s označením stavebních firem, zemědělských družstev a státních statků a byl skvělým pomocníkem dělníků v lese nebo hasičů. V podstatě byl GAZ 69 lehkým terénním automobilem s náhonem na všechna čtyři kola. Vyráběný byl v letech 1953–1972 v bývalém Sovětském svazu, ve dvou závodech. Nejdříve v Gorkém, dnes Nižnij Novgorod, a později se výroba přestěhovala do Uljanovska, nazývaného též Simbirsk.

Automobil se stal standardním dopravním prostředkem všech armád Varšavské smlouvy. V Československé lidové armádě nahradil vůz Škoda 1101 VO. Vyráběly se dvě základní verze vozu. GAZ 69/69M byl určen pro přepravu osmi osob a štábní verze GAZ 69A byla pro přepravu pěti osob. Kromě transportního určení sloužilo vozidlo v ČSLA také jako radiovůz, vozidlo chemického průzkumu, sanitní vůz, byla i výsadkářská modifikace a též jako tahač 82mm bezzákluzového kanónu vz. 59.

Vůz GAZ 69 byl vytvořen týmem hlavního konstruktéra Grigorije Mojsejeviče Vassermana jako náhrada za v té době již dosluhující GAZ 67B. Požadavky byly, aby nový vůz měl nižší spotřebu paliva než jeho předchůdce a používal stejný řadový čtyřválec o objemu 2,1 litru o výkonu 55 koní (41 kW; 56 PS) a třístupňovou převodovku jako GAZ M20 Pobeda.

Nápravy a některé další díly byly převzaty z GAZ 67B. Vývojový proces začal v roce 1946 a první prototypy známé pod názvem Truženik byly vyrobeny v roce 1947. Co se týče komfortu, jak uvádí web Off road Drive, 69 se blížila osobním vozům své doby. Měla kovové dveře, vnitřní vytápění, elektrické stěrače čelního skla a synchronizovanou převodovku... „Promyšlenější bylo i uspořádání ovládacích prvků a samotný interiér se stal prostornějším,“ píše se na Off road Driver.

Celkové uspořádání vozu nakreslil inženýr F. A. Lependin, karoserie byla navržena pod dohledem B. N. Pankratova a velké množství prací na převodovce provedli V. S. Solovjov, budoucí hlavní konstruktér AvtoVAZ, B. A. Dechtyar a S. G. Zislin. Pokud jde o lehký a pevný rám s uzavřenými podélníky, za jeho konstrukci byl zodpovědný V. F. Filjukov. Po rozsáhlých silničních testech byl nový terénní vůz 25. srpna 1953 uveden do výroby.

Navíc po dokončení zkoušek v roce 1951 byl vedoucí foto-filmové laboratoře NIII21 v Bronnicích, L. I. Burdachin, povolán do Prvního oddělení a dostal tajný úkol, ukázat Stalinovi filmový klip o novém produktu. Jenže během tohoto, pro štáb velice důležitého filmového promítání, v přístroji shořela žárovka.

A nejen shořela, ale s hlasitým třeskem praskla. Vznikl zmatek, protože si členové tehdejšího komunistického politbyra mysleli, že jde o atentát. Podle textu na webu Off road Driver prý incident Stalina vůbec nerozhodil. Po Burdachinově návratu do Bronnic prý jeden z kameramanových kolegů zažertoval: „Cože, oni tě nezastřelili?“



Nový terénní vůz GAZ 69 byl 25. srpna 1953 uveden do sériové výroby. Ta, jak již bylo zmíněno probíhala nejdříve v Gorkém, a to v letech 1953 až 1956. Následně se výroba přesunula do Uljanovska, kde probíhala od roku 1956 až do roku 1972. Lidově se u nás GAZu 69 říkalo gazík nebo kozlík, podle stylu skákavé jízdy v těžkém terénu.

Celkem bylo podle portálu wikipedia vyrobeno přes 634 285 vozidel různých modifikací typu GAZ 69. Kopii vozu GAZ 69 s několika úpravami vyráběla společnost ARO v Rumunsku až do roku 1975. Nejprve jako IMS-57, poté výrazně přepracovanou jako IMS M59 a později modernizovanou jako ARO M461. Vozy GAZ 69 byly standardní vojenské džípy východního bloku a klientských států, s výjimkou Rumunska, které používalo převážně své místně vyráběné modely ARO.



Na základě GAZu 69 bylo postaveno několik speciálů. Například speciál pro hasiče, který měl sloužit hlavně při požárech v hůře přístupných oblastech, zvládl přitom utáhnout přívěs s cisternou a hadicí. V druhé polovině padesátých let pak byl postaven tahač se zkráceným podvozkem s označením GAZ 50. Ten sloužil pouze pro interní účely výrobní továrny v Gorkém. Postupně bylo postaveno několik těchto aut, která dostala nevyužité díly zbylé po přesunu produkce do Uljanovsku. Podobný automobil byl vyroben také v uljanovském závodě a nesl označení UAZ 456.

Zajímavým projektem byl i GAZ 46 MAV, což byl speciál s vodotěsnou pontonovou karoserií na základu GAZu 69. Šlo o obojživelný vojenský automobil velice podobný koncepcí Fordu GPA, který se vyráběl mezi lety 1954 až 1958, kdy bylo postaveno přes šest stovek jeho exemplářů.

Vznikl i pásový gazík. Na začátku 60. let minulého století vznikl v institutu NAMI, jako experimentální automobil. Dostal označení NAMI-SZMU-023, prodlouženou karoserii, s pásy místo zadní nápravy. To mělo vozu pomoci se daleko lepším pohybem v terénu. Postaven byl jediný prototyp.

Při tom, jak byl vůz GAZ 69 rozšířen ve státech někdejšího Východního bloku, je pochopitelné, že účinkoval v množství československých filmů a seriálů. Například se objevil ve filmu Holka na zabití. Ve filmu Dva lidi v zoo, ve filmech s vojenskou tématikou, jako byl snímek Vysoká modrá zeď , objevil se i v komedii Buldoci a třešně. Po listopadu 1989 pak třeba v seriálu Vyprávěj nebo v trilogii Slunce, seno,…, kde v něm často jezdil tlustej Josef, kterého hrál Jiří Růžička.

GAZ 69 se objevil i v jednom hollywoodském megafilmu, a sice ve snímku Indiana Jones a a Království křišťálové lebky z roku 2008, kde se gazík - GAZ 69M z roku 1961 objevuje v jedné z honiček. Fotogalerii lze vystopovat na portálu Internet Movie Cars Database.

Kromě řidiče v něm jede také Kate Blanchett, představitelka ruské agentky Iriny Spalko, a pronásledují hlavního hrdinu v podání Harrisona Forda.