Desta, ještěrka, zdvižka nebo bejk: Poznejte slavné vysokozdvižné vozíky

Od prvních ručně poháněných kladkostrojů až po moderní elektrické stroje s nulovými emisemi – historie vysokozdvižných vozíků je plná technických inovací i zajímavých příběhů. V našem článku se dozvíte, kdy se objevil první takový zdvihací stroj, proč se u nás vžil název ještěrka a jak československá Desta patřila k lídrům mezi výrobci manipulační techniky. Dnes jsou vysokozdvižné vozíky nepostradatelnou součástí logistiky a skladování. Pojďme se podívat na cestu, která z obyčejného zdvihacího zařízení udělala klíčový stroj moderního průmyslu. VTento typ vozidel vznikl, když se zrodila potřeba efektivnější manipulace s materiálem v továrnách a skladech. První jednoduché vysokozdvižné vozíky, anglicky nazývané Forklift nebo německy Gabelstapler, se objevily kolem roku 1917, i když historie podobných zařízení je starší. Postupem času se vyvinuly do dnešních sofistikovaných strojů s různými typy pohonů a funkcí.

Vdnešní době jsou vysokozdvižné vozíky považovány za klíčový nástroj pro manipulaci s materiálem v mnoha různých odvětvích. Neustále se vyvíjejí, aby splňovaly rostoucí požadavky průmyslu. Vysokozdvižný vozík je také nazýván průmyslovým vozíkem, též jitney, hi-lo, vidlicový vozík nebo vidlicový zvedák. Jedná se o motorové průmyslové vozidlo používané ke zvedání a přepravě materiálů na krátké vzdálenosti.

VIDEO / Vysokozdvižný vozík Desta 3522:

V Česku je vozidlo známé pod slangovými názvy jako jsou ještěrka, zdvižka, ekonor, desta nebo bejk. Používá se pro něj také zkratka VZV. Příbuznými manipulačními prostředky jsou ruční nebo elektricky poháněné nízkozdvižné vozíky nebo zařízení pro překládání kontejnerů.

Předchůdci moderních vysokozdvižných vozíků byly ručně poháněné kladkostroje pro zvedání břemen. „Tyto kladkostroje, v podstatě řetězy s navijáky, ustoupily na přelomu 20. století dřevěným plošinovým vozíkům. Brzy poté dřevěné vozíky a jejich přívěsy byly vybaveny elektromotory a trakčními bateriemi,“ píše se na portálu The MHEDA Journal.

V roce 1906 zavedla Pensylvánská železnice na své stanici v Altooně v Pensylvánii bateriové plošinové vozíky pro přepravu zavazadel.

Během I. světové války společnost Ransomes, Sims & Jefferies z Ipswiche ve Spojeném království vyvinula různé typy manipulační techniky. Částečně to bylo způsobeno nedostatkem pracovních sil způsobeným válkou.

V roce 1917 pak začala společnost Clark ve Spojených státech vyvíjet a používat ve svých továrnách vlastní motorové a zvedací stroje. Ty dostaly název Tructractors a byly poháněny benzínovým motorem a přepravovaly krabice a díly pomocí kovového nosiče namontovaného před řidičem.

Následně společnost Clark Company vyrobila plošinový vozík s názvem Truclift (1920) a tažný vozík s názvem Duat, a to v letech 1923 až 1924. První z nich je považován za první vozík, který používal hydraulickou sílu ke zvedání nákladu, a druhý byl později použit jako pohonná jednotka pro jejich první vysokozdvižný vozík.



V roce 1919 vstoupila na trh vysokozdvižných vozíků ve Spojených státech společnost Towmotor Company a v roce 1920 Yale & Towne Manufacturing.[2] Pokračující vývoj a rozšířené používání vysokozdvižných vozíků pokračovalo ve 20. a 30. letech 20. století.

Zavedení hydraulického pohonu a vývoj prvních elektricky poháněných vysokozdvižných vozíků spolu s použitím standardizovaných palet na konci 30. let 20. století pomohly zvýšit popularitu vysokozdvižných vozíků.

Začátek II. světové války, stejně jako I. světová válka před ní, podnítil používání vysokozdvižných vozíků zejména ve válečném průmyslu. Po válce byly zavedeny efektivnější metody skladování produktů ve skladech a sklady potřebovaly obratnější vysokozdvižné vozíky, které by mohly dosáhnout větších výšek.

A tak v roce 1954 například britská společnost Lansing Bagnall, nyní součást skupiny KION Group, vyvinula to, co bylo považováno za první elektrický výsuvný vozík pro úzkou uličku. Tento vývoj změnil konstrukci skladů, což vedlo k užším uličkám a vyššímu stohování nákladu, čímž byla navýšena skladovací kapacita.

Během 50. a 60. let minulého století se stala problémem bezpečnost obsluhy, rostoucím výškám zdvihu a nosnostem nákladu. K vysokozdvižným vozíkům se začaly přidávat bezpečnostní prvky, jako jsou zábrany nákladu a ochranné klece nebo kryty pro obsluhu.

Na konci 80. let se do nových modelů vysokozdvižných vozíků začal začleňovat ergonomický design, aby se zlepšilo pohodlí obsluhy, snížil počet zranění, ale hlavně, aby se zvýšila produktivita.

Alan Hedge, dnes emeritní profesor a bývalý ředitel a výzkumník laboratoře lidských faktorů a ergonomie, při New York State College of Human Ecology v Cornellu, spolupracoval s průmyslovými designéry a společností vyrábějící vysokozdvižné vozíky na redesignu nových vozidel.

Následně vyvinul strategii, která systematicky začleňovala ergonomické informace do každé fáze procesu návrhu vysokozdvižných vozíků, a to podstatně ovlivnilo budoucí návrhy. Za tuto práci, která vyústila v novou generaci vysokozdvižných vozíků, které jsou v současnosti v provozu po celém světě, obdržel v roce 2003 na výročním zasedání společnosti Human Factors and Ergonomics Society v Denveru, cenu Alexandera J. Williamse Jr. Design Award za mimořádný přínos lidského faktoru k návrhu významného operačního systému.

Během 90. let 20. století se začaly řešit nežádoucí emise výfukových plynů z provozu vysokozdvižných vozíků, což vedlo k zavedení emisních norem pro jejich výrobce v různých zemích. Pozdější zavedení elektrických vysokozdvižných vozíků, spolu s technologií palivových článků představovalo zdokonalení v pokračujícím vývoji vysokozdvižných vozíků, používáných dodnes.

Vysokozdvižný vozík je nejčastěji koncipován jako kolový. Nejnápadnější a nejdůležitější jeho částí je zdvihací jednotka složená ze zdvihacího rámu a nosiče vidlic. Nosič vidlic nese dva ocelové trny nebo též ližiny s nastavitelnou roztečí. Paletové vidlice jsou nejčastější výbavou vysokozdvižných vozíků, protože nejčastěji manipulovaným břemenem jsou právě různé typy palet.

Vysokozdvižný vozík je ovládán řidičem, který na vozíku jede. Pohon vozíku je spalovacím nebo elektrickým motorem. Elektricky nebo spalovacími motory a plynem poháněné vozíky se smějí používat i v uzavřených prostorách. Elektrický pohon je výhodný pro nulové emise. Přenos síly od motoru na sklápění rámu, zdvihání břemene a někdy i řízení je hydraulický.

Vysokozdvižné vozíky se otáčejí s velmi malým poloměrem. Zpravidla je prostor pro otočení o málo větší než délka vozíku. Řídící náprava je vždy vzadu. Existují i tříkolové vozíky. U těch je samostatné kolo řídící a je také vzadu. Nosnost vozíků je od stovek kilogramů až po několik tun. Výška zdvihu bývá až do 6 metrů.

Jak pokračoval vývoj v oblasti elektroniky, senzorů a asistenčních systémů, tak se vylepšovaly i technologie pro řidiče vysokozdvižných vozíků. Dnes jsou nedílnou součástí moderní logistiky a průmyslu.

V Československu se výroba a používání vysokozdvižných vozíků rozvíjelo v druhé polovině 20. století, zejména po roce 1960, kdy se paletizace stala běžnější záložitostí.

Nejznámějším domácím výrobcem vysokozdvižných vozíků byla značka Desta, která vznikla v Děčínských strojírnách a později přešla pod Českou zbrojovku Strakonice. V té době se rozvíjela i výroba bočních vysokozdvižných vozíků v podniku Transporta Chrudim.



Počátky výroby a používání vysokozdvižných vozíků v Československu spadají do období po II. světové válce, kdy se začala rozvíjet mechanizace skladů a logistiky. Postupně docházelo k vývoji a inovacím v konstrukci a technologiích, včetně přechodu na akumulátorový pohon a zdokonalování ovládání. I když Desta byla dominantním výrobcem, na trhu se objevovaly i zahraniční značky jako Linde, Yale, Hyster a další.

V tehdejším Československu byl vyvinut i speciální typ vozíku s katalyzačním tlumičem, který umožňuje provoz ve vnitřních prostorách. K zahájení vývoje katalyzačního tlumiče bylo přistoupeno ve spolupráci s Chemickými závody v Záluží u Mostu. Patent byl v roce 1980 byl přihlášen k ochraně ve Švédsku, Španělsku, Rakousku, Belgii, Bulharsku, Itálii, Indii, Holandsku, tehdejší Jugoslávii, v NDR a Německé spolkové republice.

Po pádu komunistického režimu došlo k transformaci českého průmyslu a restrukturalizaci výrobců, včetně Desty, která přešla pod Českou zbrojovku Strakonice. V současnosti společnost Česká zbrojovka Strakonice pokračuje ve výrobě vysokozdvižných vozíků Desta, které jsou stále používány v různých odvětvích.

• Zkratka Desta symbolizovala: D = Design, E = Efektivita, S = Stabilita, T = Tradice, A = Aktivita.
• Vozíky Desta využívaly motory značky Zetor.
• V minulosti se vyráběly i boční vysokozdvižné vozíky v podniku Transporta Chrudim.
• V současnosti je na trhu několik výrobců a značek vysokozdvižných vozíků, jak domácích, tak zahraničních.