Jak se tvoří cena benzinu a nafty? O ceně rozhodují daně, ropa i marže

Ceny benzinu a nafty v Česku nejsou jen odrazem vývoje ropy na světových trzích. Do výsledné částky u stojanu výrazně promlouvají daně, kurz koruny vůči dolaru i marže rafinérií a čerpacích stanic. Jak se tvoří cena pohonných hmot, proč stát inkasuje až polovinu z každého litru a co stojí za tím, že paliva zdražují rychleji, než zlevňují? Přinášíme přehled faktorů, které ovlivňují ceny benzinu a nafty v České republice. Na konečné ceně pohoných hmot se podílí celá řada složek. Jedná se o cenu ropy na světových trzích, vliv má i měnový kurz české koruny vůči dolaru, dál jsou to velkoobchodní marže rafinérií, marže čerpacích stanic, spotřební daň a na závěr DPH ve výši 21 procent. Prodejce paliv musí v Česku odvést spotřební daň z litru benzinu ve výši 12,84 koruny, u nafty je to 9,95 koruny.

Spotřební daň je pevně daná bez ohledu na to, co se děje s ropou na světových trzích – tedy zda zlevňuje, či zdražuje. Jednotlivé členské státy si mohou určit svoji výši spotřební daně. Směrnice Evropské unie stanovuje pouze minimální sazbu. U benzinu je to 0,359 eura za litr (cca 9,10 koruny) a 0,330 eura (cca 8,40 koruny) za litr nafty.

Litr benzinu Natural 95 se v sobotu prodával podle společnosti CCS, která ceny pohonných hmot monitoruje, za průměrných 37,70 koruny. Stát tak inkasuje do státní pokladny podle kalkulačky na serveru kurzy.cz 19,38 koruny. Spotřební daň činí 12,84 koruny a 6,54 koruny DPH. Míra zdanění je tak zhruba 51 procent. U nafty je odvod do státní pokladny nižší. Při ceně 41,79 koruny je spotřební daň 9,95 koruny, DPH činí 7,25 koruny. Do státní pokladny tak putuje 17,20 koruny, což je podíl 41,16 procenta z celkové ceny.

Cenu pohonných hmot v Česku určuje řada faktorů. Jednak je to cena ropy na světových trzích. Pro Česko je však velmi důležité dění na burze v nizozemském Rotterdamu. Není to jen důležitý dopravní uzel, ale také se zde obchoduje s ropou a ropnými produkty. Ceny mají následně dopad na ceny na čerpacích stanicích v Česku. Pro české řidiče je důležitý také měnový kurz české koruny vůči dolaru. Obecně platí: posílení české koruny o jednu korunu vůči americkému dolaru dokáže srazit cenu paliv až o jednu korunu za litr.

V jednotlivých zemích Evropské unie zdražují paliva různým tempem. Důvodem je odlišný přístup k cenotvorbě v oblasti pohonných hmot, ale také administrativní zásahy do cen paliv z pozice států. „Například Maďarsko se rozhodlo ceny pohonných hmot zastropovat a stejně tak učinil největší provozovatel čerpacích stanic ve Francii, společnost TotalEnergies. Polský podnik Orlen, jenž provozuje rafinérie a čerpací stanice také v ČR, nyní na pokyn polské vlády drží palivové marže v Polsku prakticky na nule,“ vysvětlil hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Podle Unie nezávislých petrolejářů se průměrná marže v Česku pohybuje na jednom litru benzinu či nafty kolem dvou korun. Její výše se mění vlivem růstu cen ropy. „Někdy dosahuje jen 50 haléřů, jindy je to i více než dvě koruny. Do stanovení výše marže promlouvá hlavně konkurenční boj. V Česku je přes tři tisíce veřejných čerpacích stanic,“ uvedl několikrát předseda Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček.

Nafta zdražuje rychleji, jelikož je velmi důležitým palivem pro řadu klíčových odvětví – například nákladní dopravu či zemědělství. Stroje, kamiony či zemědělci musí vyrazit bez ohledu na vývoj ceny. U benzinu tomu tak není. „Navíc nafta je v západních zemích využívána stále dost jako topný olej,“ připomněl Indráček.

Řidiči moc dobře ví, že pumpaři v Česku zdražují rychle, ale zlevňují pozvolna. Podle petrolejářů je to dáno strategií nákupu. Čerpací stanice totiž v drtivé většině nakupují paliva za týdenní či měsíční průměry, nikoliv za denní cenu. Pokud pohonné hmoty zdražují, pumpaři navyšují ceny a rozdíl přenášejí co nejrychleji na zákazníka. Tím si udržují marži a nemusí prodej „dotovat“. Naopak při pádu velkoobchodních cen se čerpadláři snaží udržet vyšší cenu trochu déle a inkasovat i vyšší marže. Mnozí prodejci mají totiž nakoupené pohonné hmoty s předstihem za velkoobchodní ceny.

Dalším důvodem je rozdílná cenotvorba samotných prodejců paliv. „Pumpy v Německu nebo Česku promítají růst cen ropy a velkoobchodních paliv do konečných cen ‚preventivně‘, dopředu, i při přechodném navýšení marže, zatímco v jiných zemích si dávají více na čas a vývoj cen u čerpacích stanic je tam více sladěn s vývojem skutečných nákladů produkce paliv,“ myslí si hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Čerpací stanice vlastněné přes státní společnost Čepro nemohou prodávat paliva pod nákupní cenou. Ministerstvo financí proto nebude nařizovat nižší marže. „Cenová politika sítě EuroOil jde ostatním subjektům příkladem, nicméně i na ni plně doléhá aktuální vývoj na světových trzích. I státem vlastněné čerpací stanice se musí chovat s péčí řádného hospodáře – nemohou prodávat levněji, než za kolik nakupují, protože v takovém případě by proti nim bezesporu zasáhl antimonopolní úřad za narušování hospodářské soutěže. Stát tedy nemůže EuroOil nutit k politice, která by generovala ztrátu a ve výsledku poškodila daňového poplatníka,“ reagoval na dotaz Deníku.cz mluvčí ministerstva Stefan Fous.

Důvodem je hlavně ekonomická síla regionu a náklady na provoz. „Náklady na dopravu, nájem a pracovní sílu jsou vyšší v Praze než například v Jihočeském kraji,“ vysvětlil analytik společnosti Purple Trading Petr Lajsek. Podobné je to i v případě provozu čerpací stanice na dálnici. Ty mají navíc velkou konkurenční výhodu, jelikož řidiči mnohdy nemají jinou možnost, kde u dálnice natankovat. „To dává provozovatelům stanic na dálnicích výsadní postavení, a vyšší tak mohou být i marže,“ podotkl Lajsek.

Základní ceny lze najít na webových stránkách státní společnosti Čepro. Uvedené sumy jsou za litr paliva bez marže čerpacích stanic a bez 21procentní DPH. V ceně je však už započtená spotřební daň a také marže rafinérie.