Okupace ČSSR: Jaká vojenská technika obsadila 21. srpna 1968 naši republiku?

Před 57 lety zažilo Československo dramatický vpád vojsk Varšavské smlouvy, známý jako Operace Dunaj. Tato invaze, která měla zastavit reformy Pražského jara, přinesla na naše území nejen politické napětí, ale i rozsáhlou vojenskou techniku. Od tanků T-54/55 po letouny MiG-21, armády pěti komunistických zemí demonstrovaly svou sílu. Jaké stroje tehdy brázdily naše ulice? Důvodem vpádu vojsk Varšavské smlouvy, podpořené žádostí  konzervativního křídla Komunistické strany Československa (KSČ), byly liberálně reformní vnitropolitické změny v tehdejší ČSSR, známé pod názvem Pražské jaro. Zásah do suverenity naší republiky později obhajovala takzvaná Brežněvova doktrína.

Hlavní podíl na invazi, která se uskutečnila v noci z 20. na 21. srpna 1968, měly armády Sovětského svazu (SSSR), výrazně slabší účast měla vojska Polské lidové republiky (PLR), Maďarské liové republiky (MLR) a Bulharské lidové republiky (BLR), nepatrnou účast pak na akci měla vojska Německé demokratické republiky (NDR).

Daniel Povolný v knize Vojenské řešení pražského jara (Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb, 2008) uvádí, že vpád do Československa byl „slavnostně“ vyhlášen politbyrem ÚV KSSS 20. srpna 1968 zhruba ve 20.00 hodin. To znamenalo souhlas s vydáním hesla Vltava 666 a pokyn pro vojska, aby se při akci nazvané Operace Dunaj dala do pohybu.

Okupace Československa 21. srpna 1968:

Následně byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR, došlo k přerušení rozhlasového vysílání. Komunistický ústřední výbor odsoudil invazi. Krátce poté byli vedoucí představitelé československých politických reforem zatčeni a zavlečeni do SSSR, kde byli donuceni podepsat nadiktovaný moskevský protokol. Nepodepsal jediný, a to František Kriegel.

Proti snaze prookupačních sil o ustavení kolaborantské vlády se postavil spontánní masový odpor většiny obyvatel Československa. Postupně pak ale došlo k odvolání většiny reforem, komunistický režim byl opět utužen formou normalizace poměrů.



Podle textu na portálu Ministerstva obrany ČR se 26. srpna 1968 na území ČSSR nacházela skoro půlmilionová okupační armáda v síle 27 divizí. „Naše armáda, se až na malé výjimky s okupanty nestřetla a zůstala naprosto paralyzována,“ dodává text na webu ministerstva.

A s jakou technikou k nám tehdejší „osvoboditelé“ dorazili? Pojďte se s námi na ni trochu podrobněji podívat…

Mezi standardní vozidla armády SSSR tehdy patřily lehké terénní automobily s náhonem na všechna čtyři kola GAZ 69 Vůz byl dopravním prostředkem všech armád Varšavské smlouvy.

Mezi nákladními vozy to byly ZIL-157, vyráběný od roku 1957. Jeho výroba byla ukončena v roce 1991 a poslední kus sjel z výrobní linky dokonce až v roce 1994. Často bývá zaměňován se svým předchůdcem ZIL-151. Ten nesl původně jméno podle továrny ZiS-151, což znamenalo Zavod imeni Stalina. Po Stalinově smrti byl závod přejmenován na Zavod imeni Lichačeva (ZiL).



Na fotografiích z 21. srpna 1968 lze rozpoznat i 8,4tunové nákladní vozy Ural-375D s pohonem 6x6. Automobil byl vyvinut v Uralském automobilovém závodě v roce 1961. Postupně starší nákladní automobil ZIL -157 a po čase byl sám nahrazen novějším vozidlem Ural 4320. Zajímavostí týkající se tohoto vozu je skutečnost, že jeho podvozek se stal základem například pro salvový raketomet BM-21 Grad.

V řadách ivazních vojsk bylo k vidění i několik staříků v podobě vozů ZIS-150, které se  vyráběly mezi lety 1954–1960 také v rumunském Brašově jako Steagul Rosu (Rudý prapor) SR-101 a v Číně jako Jie Fang CA-10.

Mezi obrněnými transportéry bylo nejrozšířenějším osmikolové obojživelné vozidlo BTR-60, sériově vyráběné od roku 1959. Podle portálu wikipedia si vozidlo u vojáků si vysloužilo přezdívku rakev, kvůli slabému pancéřování. „Vojáci proto raději jezdili na střeše tohoto vozidla než uvnitř,“ píše wikipedie.

K výzbroji sovětské armády a armád Varšavské smlouvy patřil sem i další obojživelný obrněný transportér BRDM-1. Jeho sériová výroba probíhala v letech 1957 až 1966. Celkem bylo vyrobeno kolem 10 tisíc kusů.

Sovětské vojsko použilo i kolový obrněný transportér 4x4 s označení BTR-40. Prototyp stroje byl vyroben v roce 1947, sériově se vozidlo vyrábělo v různých verzích v letech 1948 až 1960. Dalším kolovým transportérem byl BTR-152 s pohonem 6×6, vyráběný na podvozku ZIL-151. Jeho výroba probíhala v letech 1950 až 1962. Mezi motocykly měly své zastoupení stroje Dněpr a Ural.

Z tanků se v té době v armádách Varšavské smlouvy nejvíce objevovaly T-54/55 a T-62. Série T-54/55 se nakonec stala nejprodukovanějším tankem v historii. Odhadované počty kusů se totiž pohybují od 86 000 do 100 000.



Tank T-62 nebo-li podle ruských not Objekt 166 patřil k hlavním bojovým tankům používaných sovětskou armádou v 60. a 70. letech minulého století. Vznikl vlastně modernizací konstrukce tanku T-55, mimo jiné instalací 115 milimetrového kanónu ve větší věži a prodloužením korby. Vozidlo ale nepředstavovalo žádný velký pokrok v konstrukci sovětských tanků a bylo zanedlouho nahrazeno tanky s označením T-64 a především T-72.

Z fotografií, která dokumentují vpád vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa je patrné, že invaze se zúčastnila také speciální vozidla. Například vyprošťovací tanky nebo automobily s ženijní technikou v podobě pontonových bloků nebo invazních člunů.

Z letounů se na našich letištích objevily stroje Antonov An-12 s civilní imatrikulací CCCP - 11604, který přistál v Praze na Ruzyni, stejně jako Iljušin Il-14 s civilní imatrikulací CCCP – 67 242. S bojových stíhaček byly použity stroje MiG-15, MiG-17 a MiG-21. V jedno případě, a to ve slovenské Nitře, nalétávala čtveřice maďarských MiGů-21 nad dav 200 až 250 demonstrujících obyvatel.

Zapojeny do operace byly i další typy letadel, jako Tupolev Tu16P, v kódu NATO Badger, Iljušin Il-28 nebo Jakovlev Jak-28.